Pastýři a hotaři chodili po vesnici a vybírali platy za svou službu. Konec roku byl také ve velkém očekávání u služebné chasy, neboť v té době se služba ukončovala a sjednávala se nová.

Na svatého Jana 27. prosince se v kostele světívalo víno. Svěcené víno dal doma hospodář ochutnat celé rodině, aby zůstali všichni zdraví a zbytek naléval do sudů s vínem, aby se nekazilo. Svatomartinská tradice se v našich vesnicích neudržovala a vinařští dělníci si své další služby sjednávali také až na konci roku.

Na svatého Štěpána se sloužívala v kostele mše na doslouženou za mládence a panny na kterou se chasa složila. Při mši se šlo na „hofěru" a chasa se řadila tak, že nejprve šli letošní stárci v pořadí od prvního po sklepníka a po nich teprve chasa seřazená podle stáří. To samé platilo o děvčatech, nejprve stárky a pak ostatní děvčata.

Na Nový rok byla hrubá mše svatí s ofěrou pro dívčí mládež s tím rozdílem, že děvčata obcházela oltář se svícemi, které si pak po pokleknutí před oltářem předávala. V tento den se chasa i mužáci snažili nezaspat. Koho však děvčata a ženy přistihly spát, vzbudily je a podaly jim kalhoty na doslouženou. Chlapci jim to opláceli na Nový rok, kdy jim podávali sukně.

Na Štěpána se také v hospodě uzavíraly nové služby a pak se vše zapíjelo. Odpoledne chodila chasa na koledu po přátelích a známých a dostávala do sotůrků dýňová jádra, ovoce, někdy i nějaký peníz a starší také ochutnali hospodářovo víno. Večer se pak sešli u některé z děvčat, kde si koledu rozdělili.

V některých vesnicích, jak píše Vrbas o Kloboucku, chodil o koledě i pastýř a přinášel hospodáři čerstvě uřezaný prut (březový, vrbový…). Tímto prutem se pak na jaře vyháněl ze statku dobytek na pastvu, aby byl poslušný a také se s ním vyplácely děti, aby byly poslušné.

Volno do Tří králů

Po obědě na svatého Štěpána přicházeli pacholci svátečně ustrojeni k hospodáři vyúčtovat službu a někteří také rozloučit se, neboť měli sjednanou službu u jiného hospodáře. Všichni pacholci pak měli až do Nového roku volno. Proto se také říkalo „Na Štěpána není pána".

Nový rok patřil zase děvečkám, které po svátečním obědě rovněž účtovaly s hospodářem a měly až do Tří králů volno na hledání nové služby nebo se pak po této „dovolené" vracely ke stejným hospodářům. Bylo zvykem, že hospodyně za dobré služby odměňovala děvečku látkou na šaty a hospodář pacholka někdy i podle dohody dobytkem.

Děvčata se na tuto dobu velmi těšívala a tam, kde byla služba špatná, zpívala si: „Vánoce, Vánoce skoro-li budete / skoro-li děvčice, ze služby půjdete. / Která má mamičku, ta k mamičce půjde, / a která ji nemá, ta naříkat bude."

Po svátcích vánočních chodil kostelník nastrojený v dlouhé červené soukenné komži, bílé rochetce a velkém červeném límci s ministrantem a kadidlem po celé vsi. Nevynechali ani jeden dům a s kadidlem vykuřovali všechny místnosti. Když se jim nepodařilo obejít celou obec, pokračovali druhý den.

Ještě na konci čtyřicátých let minulého století chodil v Bořeticích kostelník Šafránek a při vykuřování prozpěvoval: „Dítě se nám narodilo, / proroctví se vyplnilo. / Radujme se veselme se z jeho zrození…"

Po skončení popřál všem domácím: „Šťastný Nový rok, štěstí, zdraví, Boží požehnání a po smrti království nebeské" a nad dveře napsal svěcenou křídou K+M+B s letopočtem (nejsou to jména Tří králů, ale původně to bylo z latinského „Kristus žehnej tomuto domu"). Za to bývali kostelník i ministrant obdarováni penězi. V některých vesnicích bylo zvykem, že vykropil celý dům svěcenou vodou místo vykuřování.

Oslavy Silvestra a příchod nového roku nebyly tak bujaré jako v dnešní době. Tím končil nejen hospodářský, ale začínal i nový liturgický rok.

VÁCLAV PETRÁSEK