„Měly velkou výhodu u testových otázek. Byly na ně dobře připravené,“ tvrdí studentka vysoké školy se zaměřením na cestovní ruch.

Test byl pro ni nejtěžší disciplínou. „V některých odborných otázkách jsem si nebyla vůbec jistá,“ přiznává.

Na tuto část soutěže se ani nepřipravovala. Prý proto, aby ji otázky nerozhodily. A vyplatilo se. K vítězství ji pomohly především praktické znalosti.

„Pocházím z vinařské rodiny. Oba moji dědové se věnovali vinohradnictví. Stejně tak i můj otec, který mě do soutěže přihlásil. Takže nějaké to povědomí o vinařství mám,“ je přesvědčená dvaadvacetiletá dívka, která rodičům pomáhá s Pura Vida penzionem s vinným sklepem v Zaječí.

Praktické vědomosti zúročila především při další disciplíně – degustaci vín. „Každá ze soutěžících ochutnávala tři vzorky. Naším úkolem bylo poznat odrůdu, popřípadě doplnit, co o ní víme. A dále určit, o jaké víno typově jde, například polosuché,“ popisuje vítězka.

Posledním úkolem, který musela zvládnout, byl rozhovor s porotou. I v tomto případě jí pomohly zkušenosti z rodinného vinařství. „Sice neznám přesný vzorec, ale vím, jak vše probíhá a umím to říct vlastními slovy. Myslím, že jsem dokázala mluvit celkem rozumně,“ míní.

Povinnosti ze zisku titulu pro novou královnu zatím žádné neplynou. „Alespoň o nich nevím. Mou jedinou povinností bylo zůstat po soutěži na přehlídce Vinum Juvenale a předávat ceny,“ směje se.

Ráda by však své vítězství zúročila jinak. „Třeba na vinařských akcích. Je to přece jen prestižní titul,“ říká.

VERONIKA SCHALLENBERGEROVÁ