Chtěl bych poprosit vědce z brněnských univerzit, jestli by naše kraslice nedopravili na Antarktidu. Radek Valenta, starosta jediné obce v České republice s kraslicí ve znaku, myslí svá slova smrtelně vážně. Právě Antarktida je totiž podle něj jediným kontinentem, na který tradiční vyškrabávané borkovanské kraslice zatím nedoputovaly.

„Naše kraslice jsou skutečně po celém světě. V Asii, Evropě, Jižní a Severní Americe i Austrálii. To je doložené. Budu se však ještě muset zasloužit i o to, aby se dostaly na Antarktidu. To proto, abychom skutečně nelhali, kdybychom řekli, že jsou borkovanské kraslice na všech místech planety,“ smál se Valenta, jehož obec tepe před Velikonocemi zcela odlišným způsobem života než jiné.

„Velikonoce jsou pro nás rozhodně jiné. Třeba jen tím, že se u nás v tuto dobu střídají televizní štáby, volají novináři a přijíždějí fotografové. A tento kolotoč se opakuje rok co rok,“ řekl starosta s tím, že ze 766 obyvatel se zhruba sedmdesátka žen zabývá vyškrabáváním kraslic.

„Tato tradice není jen v Borkovanech, ale třeba i v Kloboukách u Brna. To, kvůli čemu jsou ale nyní Borkovany celosvětově známé, nastalo asi v šedesátých letech minulého století. Tehdy tady měly pražské podniky zahraničního obchodu centrální výkupnu kraslic. Naše ženy díky tomu cestovaly po světě a svým způsobem dělaly borkovanským kraslicím reklamu,“ vzpomínal Valenta.

Kraslicím se v Borkovanech podřídilo téměř vše. Dokonce mají tamní od loňska i muzeum, v němž jsou vystavené kraslice různého stáří a technik. Navíc jsou jedinou obcí v republice, která má od roku 2004 kraslici na obecním praporu i znaku. „Do muzea jezdí zájezdy lidí během celého roku. V období Velikonoc je jich mnohem více. I díky médiím,“ uvedl starosta.

Příprava expozice se však na dlouhou dobu zastavila na technologii uchování kraslic. „Nevěděli jsme, jak je vystavit, aby je nepoškodilo světlo. Nakonec se nám to ve spolupráci se současným starostou podařilo,“ vyprávěl bývalý borkovanský starosta Karel Urban, jehož zájem ze strany lidí mile překvapil.

„Nemyslel jsem si, že prostory, v nichž jsou kraslice umístěné, budou nakonec nedostačující. Exponáty se nám do nich zatím dají, ale zájem lidí je tak velký, že mnozí z nich se do muzea nevejdou,“ nechal se slyšet Urban.

Příkladem toho, jak dlouhou tradici vyškrabávání kraslic v Borkovanech má, je malérečka Marie Lukášová. „Vyrůstala jsem v tom. Začínala jsem, když mi bylo šest let. Moje dcery v tom pokračují. Jsou už čtvrtou generací. Vyškrabávala už moje babička a maminka,“ vyjmenovala Lukášová, podle níž i kraslice podléhají módním trendům.

„Borkovanské kraslice se některým k modernímu nábytku zdají starodávné. Vyškrabávání tradičních ornamentů se však neztrácí a dědí se z generace na generaci. Podle rukopisu se dá i poznat, kdo malérečku učil vyškrabávat,“ sdělila Lukášová s tím, že napilno budou mít malérečky minimálně do dneška.