Ta má na kontě již čtrnáct vydaných knih, v šuplíku jí leží patnáctý a šestnáctý titul. Na sedmnácté knize právě pracuje. Přestože již deset let žije v Praze, ráda se vrací do Břeclavi, kde prožila své rané mládí. Jak sama říká, začala psát romány, protože neměla co číst.

Kdy jste napsala svůj první román? Jak jste se dostala k literární tvorbě?
Asi ve třinácti letech jsem si začala psát deník. Někdy na vysoké jsem přišla na to, že zaznamenávat svůj vlastní život je trochu nuda. Zajímavější bylo ovlivňovat dění postav. Tak jsem začala psát fiktivní deníky v první osobě. Skutečnou knížku ve třetí osobě jsem napsala až někdy kolem třicítky. Vyhecovaly mě kolegyně z práce. Bylo to po revoluci a zrovna začaly vycházet harlekýni. Jednou jsem řekla, že napsat něco takového bych zvládla taky. A ony, ať prý to zkusím.

Vaše knihy jsou určeny převážně ženskému publiku. Baví vás psát jenom pro ženy?
Baví. Do svých knížek promítám své ideální světy a bavím se tím. A protože jsem ženská, tak je to ženský svět.

Na svém kontě máte čtrnáct vydaných knih. Chystáte i patnáctou?
Patnáctou a šestnáctou knihu mám hotovou. Sedmnáctý titul právě píši. Patnáctka se zatím netiskne, čeká na vydání. Rozhodla jsem se totiž přestat vydávat v nakladatelství Petra, kde moje knížky dosud vycházely. Snažím se najít cestu, jak si knihy vydat sama. Ale zatím jsem nevyřešila všechny technické problémy.

O čem nová kniha, která čeká na vydání, bude?
Témata mých knih jsou stále stejná. Je to oddechové čtení, romány pro ženy, které mají víceméně vždycky stejné schéma. Příběh je psán z pohledu mladé ženy, která má za sebou třeba jenom jeden vážný vztah, který nevyšel, a teď má pocit, že žádný další být nemůže. Objeví se muž a děj je rozbíhá. Nikdy knihu nevyplňuji hledáním, že by hrdinka vyzkoušela několik partnerů. Skákání z postele do postele v mých knížkách nenajdete.

Necháte se při psaní inspirovat vlastními zkušenostmi nebo svým okolím?
Vymýšlím si. Neznám žádný výjmečný osud, kdy bych si řekla: jo, to je románový příběh. V knížkách se ale určitě zrcadlí událostni, které jsem zažila. Hrávala jsem například za Tatran Poštorná ping–pong, takže jedna moje hrdinka hraje ping –pong.

Co děláte ve svém volném čase? Zavítáte někdy i do Břeclavi?
Jezdím sem na návštěvu. V Břeclavi žije moje sestra. S manželem máme u ní v domě schovaná kola, takže sem jezdíme na cyklistiku. V létě zhruba tak každý druhý víkend. V zimě to není až tak často. Máme to tady velice rádi, nejen Břeclav, ale i okolí. Můj manžel je sportovně založený, takže se na kole rád vydá do kopců kolem Vrbice. Někdy najedeme i kolem šedesáti kilometrů za den.