V bistru vaří tradiční pokrmy z Latinské Ameriky a Mexika, zejména různé typy plněných pšeničných nebo kukuřičných tortill. Původně si přitom myslel, že se stane mechanikem. „S otcem jsem trávil hodně času v dílně, ani mě nenapadlo, že bych měl někdy vařit. Poprvé jsem v kuchyni pracoval jako výpomoc až ve Spojených státech,“ ohlíží se Esteban.

Do USA přišel za prací. V kuchyni tam pracoval jedenáct let. V Americe se také seznámil se svou současnou ženou Monikou, která s ním v bistru pracuje. Spolu vychovávají osmiletou dceru.

Právě kvůli ní se rozhodli přestěhovat do České republiky. „Žena mi říkala, že jsou tu dobré školy. Tak jsme to zkusili a jsem spokojený,“ bilancuje. Jeho snem je otevřít si vlastní restauraci.

V Česku by rád zůstal, chybí mu tady pouze rodina, která zůstala v Guatemale. S otcem trávil v mládí veškerý čas.

Jediné problémy mu v Břeclavi způsobuje čeština. „Někdy je to složité, třeba v obchodě se občas musím lidí zeptat, jestli by mi něco nepřeložili. Ale učím se,“ prohlašuje odhodlaně. S jazykem mu pomáhá i jeho dcera, která mluví plynně česky, anglicky a španělsky.

Při otázce, co má na Česku rád, se mu rozzáří oči. „Miluji guláš. Zvlášť ten od tchyně. Bez něj nikdy dlouho nevydržím,“ směje se Esteban.

DOMINIKA SVOBODOVÁ