„Mít v domě někoho cizího znamená určitou ztrátu soukromí. Chce to opravdu hodně tolerance,“ přiznává Lenka Pochylá, jejíž rodina už téměř rok sdílí dům s šestnáctiletou Thajkou Richie. Notnou dávku trpělivosti museli prokázat už ve chvíli, kdy poprvé společně zasedli ke stolu. V Thajsku je totiž běžnou součástí stolování i mlaskání a občasné odříhnutí. „Napoprvé jsme se po sobě nevěřícně dívali. Až pak jsme pochopili, že v Thajsku je takové chování normální. Richie si pak sama uvědomila, že u nás se to nedělá a přestala s tím,“ popisuje první drobné rozdíly žena, která se sama rozhodla poskytnout nějakému zahraničnímu studentovi domov. Pak začala hledat cestu, jak na to.

Thajskou studentku jí našla nezisková organizace AFS. Pracují pro ni většinou lidé, kteří byli v zahraničí na stejném studijním pobytu a nebo právě maminky jako ona sama. Zprostředkovala zahraniční cesty už desítkám studentů. Ze zahraničí sem i opačným směrem od nás ven.
Česko patří mezi země, které mají v zahraničí poměrně dobrý zvuk. „O Češích se říká, že jsou otevření a přátelští. Pro obyvatele Latinské Ameriky nebo pro Asiaty je navíc Evropa skutečně kolébkou civilizace. Mají pocit, že si tu mohou na kulturu a historii sáhnout z blízka. A tohle je jedna z příležitostí, jak se do Evropy podívat,“ vysvětluje Eva Soukupová, která se stala „šéfkou“ hostitelských rodin. Sama už hostila Brazilku a Ekvádorku. Podle ní je navíc Česko relativně bezpečnou zemí, kam se rodiče tolik nebojí své děti poslat.

Bezpečnost byla také jedním z hlavních argumentů, proč rodiče Richie poslali svou dceru právě do Břeclavi. Přítomnost hezké mladé Thajky způsobila v nejbližším okolí tak trochu rozruch. „Každý se nás ptá, co z toho máme. A potom je udivený, když řeknu, že především zkušenosti,“ přiznává Lenka Pochylá. Šestnáctiletá školačka má bydlení a jídlo u rodiny zadarmo. Výměnou za to manželé Pochylí a jejich dvě děti mohli tak trochu nahlédnout do asijského způsobu života, naučit se tolerovat úplně jinou kulturu a hlavně si zlepšit angličtinu.

Snad nejvíce si ze soužití s mladou Thajkou odnesla patnáctiletá Monika, která se s ní rok dělila o svůj dívčí pokoj. Mladá tanečnice teď uvažuje o tom, že by sama odjela do zahraničí. „Nejraději bych jela do Španělska. Už kvůli tancování,“ vyslovuje své přání. Přestože ve škole je jejím hlavním jazykem němčina, německy mluvící země hned zavrhla. „Je to v nich velmi podobné jako u nás. A já bych chtěla poznat něco úplně jiného,“ vysvětluje.