Na vápenec jsou na výhřevných a osluněných stanovištích vázány teplomilné a suchomilné druhy, které mají své nejpříznivější podmínky jižně a jihovýchodně od České republiky a pro něž je Pálava většinou nejsevernější výspou jejich areálu. „Do této kategorie patří především kavyl skalní, kosatec nízký a kosatec písečný, netřesk výběžkatý srstnatý a ožanka horská," vyjmenovala botanička ze Správy chráněné krajinné oblasti Pálava Helena Prokešová.

Druhem s podobným rozšířením, ale vazbou na zapojenější trávníky západních svahů je hvozdík Lumnitzerův.

Na mělkých půdách, ale také na hlubší spraši jsou na Pálavě vyvinuty stepní trávníky, které zažívaly své nejpříznivější podmínky v poslední době ledové. „Po oteplení a zvlhčení klimatu se začaly stahovat a nebýt působení člověka a pastvy hospodářských zvířat, nejspíše by se udržely jen na nejsušších místech. Pastva je pro jejich zachování v dobrém stavu zásadní i v současnosti," poznamenala Prokešová.

Pozoruhodnou dominantou těchto trávníků jsou často kavyly, trávy s dlouhými chlupatými osinami vlajícími ve větru. „Brzy na jaře zdobí tyto trávníky svými velkými sytě žlutými květy hlaváček jarní, koncem léta zase fialovo-žlutá záplava hvězdnice chlumní a hvězdice zlatovlásku," uvedla botanička.

Zajímavé jsou podle ní také pálavské lesy, ať už se jedná o rozvolněné doubravy s dubem šípákem, suťové lesy a dubohabřiny. „Ty obdivujeme zejména na jaře, kdy je v jejich podrostu rozprostřený pestrobarevný koberec kvetoucích dymnivek, křivatců, sasanek, sněženek, violek a dalších rostlin, nebo zbytky lužních lesů v nivě Dyje pod Novomlýnskými nádržemi," doplnila Prokešová.