Myšlenky na to, jak a jestli zvládne uplavat šest set metrů v Dyji u Veslařského klubu, ujet třicet kilometrů na kole a dorazit se pětikilometrovým během, tak byly šmahem tytam. „Bylo mi jasné, že s otokem a výronem to prostě nedám. Ale měl jsem štěstí v neštěstí. Hned mě totiž někdo přes pořadatele oslovil do štafety. A tak jsem se rozhodl, že aspoň plavat budu,“ překvapuje sympatický podnikatel s číslem 307.

Nevzdal se. A dokonce stihl i s vyvrtnutým kotníkem několikrát potrénovat. „Nejsem žádný velký plavec, ani cyklista. Spoléhal jsem na to, že mojí nejsilnější disciplínou bude běh. Nicméně týmu to pokazit nechci. Pokud budu unavený, budu střídat styly. Určitě nedám celou trasu kraulem. Nechci vyhrát, ale přežít to ve zdraví. A hlavně dokončit,“ usmívá se odhodlaně Žák.

Veselo, hody! Krojovanou chasu v Lednici obdivovaly stovky turistů.
Krojované hody v Lednici: se stovkami turistů a policejní asistencí, podívejte

Pravidelně trénuje na Spartan Race, což je jeden z aktuálně nepopulárnějších závodů překážkového sportu na světě. Čas od času taky běhá se skupinou Rozběháme Břeclav a cvičí posilovací metodu EMS. „Vím, že jsou borci, pro které by byl můj výkon na triatlonu jen takovou rozcvičkou. Ale mně to nevadí, baví mě sportovat a jsem hrdý sám na sebe na to, co v jednapadesáti letech ještě dám. Těmi lepšími se nechávám motivovat, ne demotivovat,“ říká muž.

Sport mu přináší uspokojení, pocit sounáležitosti a možnost poznat nové zajímavé lidi. „A pokud je přidanou hodnotou parta kamarádů, zábava a například i pomoc někomu jinému, pak není co řešit a jdu do toho. Takový byl třeba nedávno humanitní běh v prušáneckých Nechorách. Body sbíráme i na Moravsko-slovenském běžeckém poháru, kde naprosto skvěle běhají – a i nás předbíhají – třeba borci sedmdesátníci. Klobouk dolů. Vždycky si říkám, že když se sebou budu něco dělat, třeba v jejich věku dokážu totéž,“ vyzdvihuje Žák.

Na každý závod se snaží připravit i dobrým spánkem. Jen tentokrát, před triatlonem, se mu to nepodařilo. „Včera jsem byl na koštu, přišel jsem minutu před jednou ranní,“ směje se.

Příměstský tábor pro děti s poruchou autistického spektra uspořádalo v Břeclavi sdružení Modrá vážka.
Poznávání Břeclavi i pomoc studentů. Modrá vážka pořádala další příměstský tábor

Svůj boj nakonec s týmem zvládli. „A dokonce jsme ani nebyli poslední! Musím ale říct, že plavat v řece a v bazénu je velký rozdíl. Držel jsem se spíše vzadu, protože mi bylo jasné, že vepředu budou jiní plavci. Kraul mi nešel, teklo mi přes brýle do jednoho oka a ke konci mě už bolel ten kotník. Čas jsem měl hrozný, ale zvládl jsem to,“ neztrácí optimismus jednapadesátiletý otec pětiletého synka.

Je rád, že si po osmi letech, kdy poprvé vyzkoušel triatlon v Senci, alespoň jeho část zopakoval. „Lidi by to rozhodně měli zkusit, i když nejsou žádní profíci. Klidně i ze srandy. Jen ať se hýbou, pro svůj dobrý pocit, pro harmonii těla i duše. Kalokagathia totiž platí pořád. A je to cesta ke zdraví,“ vyzývá Žák.

Pohřebiště v lokalitě Mušov-Roviny by mohlo čítat až tři stovky hrobů ze šestého století.
Co odhalily nálezy u Mušova? Langobardští bojovníci pečovali o vlasy i vousy

Sport je podle něj návykový. A bát se jej nemusejí ani lidé se zdravotními omezeními či hendikepy. „Jako dítě jsem měl úraz, vážnou dvojitou zlomeninu stehenní kosti. Do deseti let jsem nemohl dělat prakticky nic. Pak jsem začal fotbal, hrál jsem ho do osmnácti. Na vojně jsem byl u Mírových sil OSN, u takzvaných modrých baretů, kde jsem si zamiloval tréninky podobné těm, které děláme na Spartan Race. Občas hraji ještě i tenis a rád chodím po horách,“ doplňuje muž, který tři roky strávil jako voják OSN ve válečné Jugoslávii.