Teď ho odborníci z preparátorské dílny Radomíra France připravují pro zákazníka z Rumunska, který ho chce do svého rodinného muzea.

„Je to můj první celý slon, kterého preparuji. Hlavy už jsem dělal, i část těla, ale celého ještě ne. Jen málokdo něco takového chce. Je to prestižní věc,“ přiznává Franc, který patří k největším profesionálním preparátorům ve střední Evropě. Preparoval už nosorožce, žirafy, medvědy, muflony i stovky dalších zvířat.

Největší problém při práci s tlustokožcem je podle něj s místem. „Objem zvířete je skutečně velký, kůže se ani nedá stáhnout v jednom kuse. Tato je například z pěti dílů. Na práci potřebujete opravdu hodně místa,“ ukazuje pětačtyřicetiletý muž velkou halu. Kvůli obřímu slonovi, jehož kůže vážila skoro sedm set kilogramů, do ní dokonce musel nechat vybourat větší prostor nad vstupními vraty.

„Našim dalším nepřítelem je čas. Potřebujete dělat hodně rychle, kvůli ztvrdnutí kůže,“ popisuje nedávný závod pětice vyškolených lidí s časem. Při převracení slona ale muselo ruce k dílu přiložit všech patnáct Francových zaměstnanců.

Jen důkladné vyčinění kůže, která nyní schne zafixovaná na podkladu, trvalo několik měsíců. Po vymodelování a vyschnutí budou Francovi lidé slona retušovat a barvit, aby vypadal jako živý. V součtu práce zabere téměř jeden rok. „V červenci nebo nejpozději v srpnu bychom ho chtěli vést do Rumunska,“ říká rodák z Šakvic, který se preparování zvířat věnuje už od svých třinácti let

„Preparovat tluskokožce je práce, na kterou se nikdo moc netěší. Na kůži není srst, takže jsou tam vidět všechny chyby,“ vysvětluje Franc, proč mnohem raději preparuje zejména šelmy.

Zvířata jezdí s manželkou lovit také on sám. I do Afriky. Teď přemýšlí o vlastním slonovi. Měl by být chloubou muzea vycpanin, které v Šakvicích plánuje. „Chtěl bych, aby tu po mně něco zůstalo,“ rozhlíží se zručný preparátor po své nehybné a tiché zoo.