REPORTÁŽ

Rozhlížím se po rozlehlém ladenském parku Rasovna. Osm stanovišť vždy zhruba po šesti lidech. Klobás, zelí, chleba či pálivých i jemných papriček bude, jak to vypadá, po tomto víkendu v obci nedostatek.Tamním týmům totiž přísady posloužily k přípravě vynikajících polévek při prvním ročníku Zelňačka cupu. Neváhám tedy vykročit a vnořit se do libé vůně vycházející z bublajících kotlíků.

„Říkali jsme si, že by nebylo špatné přijít s nějakou obměnou. I proto jsme se všichni tak nějak dohromady usnesli, že Guláš cup, který se tady konal naposled vloni, nahradíme. No a tak vznikl Zelňačka cup. Chceme zkrátka, aby se v obci něco dělo a aby lidé měli důvod se sejít,“ vypráví Adriana Čulenová z pořádajícího týmu se zajímavým názvem Si na řadě.

Ta mi také s úsměvem prozrazuje, jak skupinka šikovných kuchařů přišla právě na tento název. „Je to jednoduché. Stačí jen říct: Si na řadě v pití,“ směje se Břeclavanka, která nemá obavy, že by se zelňačka v sobotu odpoledne nesnědla.

Protože první tým svoji polévku teprve dolaďuje, přesunuji se k dobrovolným hasičům. Ti dokazují, že to umějí nejen s hasicími přístroji, ale také s vařečkami. Obratně se u kotle ohání především Cíťa.

„Soutěžíme, protože zkrátka musíme Ladnou podržet. Nic se tady jinak neděje. No a věříme, že vyhrajeme. Recept máme po babičce, to je vždycky jistota. Nejtajnější přísadou je kysané zelí,“ říká se šibalským úsměvem na rtech hasič, který nemá obavy, že by jeho tým neuspěl.

„Máme skvělého pomocníka. Kotelníka, který nám pořádně zatápí. To je to nejdůležitější,“ ukazuje Cíťa na malého chlapce sedícího na trávě.

Speciální recept si pro mlsné labužníky připravil také tým složený z mužského sboru Lanštorfčané. „Dáváme tam, co nám doma zbylo. Tedy shnilé zelí a maso ze psa,“ podotýká v legraci hlavní kuchař Antonín Lucký.

Ten mi také prozrazuje, že obrovskou inspirací je ochutnat polévku od všech soutěžních týmů. „Každý ji dělá jinak. Přitom to vypadá, že suroviny jsou vždycky stejné. Ale není tomu tak,“ říká se zápalem v hlase Lucký.

U polévky ozdobené petrželkou a kyselou smetanou se potkávám se Stanislavem Holubem. Stejně jako mě i jeho upoutal vzhled vonící zelňačky. „Ještě jsem nic ochutnat nestihl. Začal jsem od konce, tedy burčákem. Ale určitě to hned teď napravím. Polévku navařili kamarádi, tak je přece musím podpořit,“ usmívá se Holub, kterého hned doplňuje kamarádka z týmu tenistů.

„Sázíme na vzhled. Lidé totiž jedí i očima. Doufejme, že nám sázka na oku lahodící pokrm vyjde,“ doufá Milena Hanáčková, jejíž tým je shodně oděný do stylových zástěr.

Stejně jako skupina fotbalistů, které nemohu v dresech přehlédnout. „Je nás tady, bohužel, málo. Kluci museli vyjet na utkání. Ale i tak na ně myslíme. Až se vítězně vrátí, můžou se posilnit polévkou. Něco jim schováme,“ shodují se členové týmu fotbalistů.

Když odcházím k autu, uvědomuji si, že mě zapovídání se s kuchaři hned několika týmů přece jen něco stálo. Jsem dobře najedená, a příjemně přesycená libé vůně zelňaček. Očekávám však, že mi orgány trávicí soustavy brzy vyhlásí válku…