Když ležel na dvoře lanžhotského muzea, byl už mrtvý. Asi stopadesátikilový pašík to měl ve čtvrtek po poledni za sebou a stal se bezpochyby nejlákavější pochoutkou ve městě.

„Zabíjaček je strašně málo a my se z ní snažíme udělat tradici. Zájem lidí je velký. Přijdou ochutnat, poslechnout hudbu a povykládat si. Hlavně chceme zabíjačku ukázat dětem, protože ty dnešní pomalu ani nevědí, co to je,“ sdělil starosta Lanžhota František Hrnčíř.

V duchu tradice

Z porcování prasete a odpoledního setkání Lanžhotských se ve městě stala oblíbená tradice, která se letos uskutečnila popáté. „Nápad se u nás dobře ujal. Návštěvnost je velká. Ve čtyři hodiny se chodí na ovar a o půl šesté odpoledne je ohňostroj. Určitě se přijdu také podívat,“ řekla například Anna Kaňová.

Veřejnosti se brána tamního muzea otevřela až ve čtyři hodiny odpoledne. Do té doby za vraty pracovali řezníci v čele s Františkem Škápíkem.

„Jestli se zabíjačka povede, záleží hodně na partě lidí, která ji pořádá. Sice bychom mohli prase zabít na dvoře muzea, ale vždy ho přivezeme ze sousedních Kostic už mrtvé. Odpadne tím spousta starostí a nepořádku,“ tvrdí zkušený řezník.

V Lanžhotě je podle odhadů zhruba třicet prasat, čili zlomek počtu, který kdysi ve městě byl. „Je to škoda. Dříve, když byla zabíjačka, šlo o velkou rodinnou událost,“ dodal Škápík.