„Začal jsem s nejedovatými hady. Pak jsem se ale dostal do brněnského klubu Crocodylus a seznámil se s chovateli těch jedovatých a nabralo to rychlý spád. Fascinují mě, je v tom asi adrenalin. Běžné zvíře vycvičíte, měníte jeho chování podle svých představ. Had ale zůstává sám sebou, je pořád přirozený a nepodřizuje se," popisuje své okouzlení muž, který pracuje v břeclavském Gumotexu.

Chovatel, který za hady cestoval po Borneu, Thajsku či africké Keni, vlastní i mamby. O těch se mluví jako o inteligentních hadech. „Údajně časem poznají svého chovatele. Potvrzuje to i fakt, že zatímco všichni ostatní hadi útočí na sklo, mamba o něm ví a žádné zbytečné výpady nepodniká. Mám i mambu černou, která v přírodě dosahuje rychlosti až dvacet kilometrů v hodině," chlubí se jedním z nejrychlejších hadů na světě.

Takovéto chovatelství podle Sedláčka není levná záležitost. Jako studenokrevní živočichové potřebují udržovat stálou teplotu, osvětlení a vlhkost. Podle zákona se navíc jedná o zvířata podléhající zvláštní péči. Což znamená nejen přísnější zabezpečení, ale i dohled veterináře. Prodraží se také chov hlodavců, kterými chovatel hady krmí.

Nebezpečí podle Sedláčka při jeho netradičním koníčku nehrozí. Alespoň pokud se dodržují základní pravidla. I tak ale chovatelovy ruce dojdou se životu nebezpečnými plazy do kontaktu. Například při krmení mláďat či ošetření.

„Mám za sebou asi pět uštknutí. Záleží ale na tom, jak had kousne. Na sucho je to v pohodě. Horší je, když had vpustí jed. Když se mi to jednou stalo, místní lékaři měli takové obavy, že mě vrtulník musel přepravit k zákroku do brněnské nemocnice," vzpomíná chovatel.

Ten v dubnu ve svém lednickém domě na Mikulovské ulici otevře stálou expozici s jedovatou sbírkou. „Nedávno v lednickém zámku ukončilo činnost akvárium Malawi, které každoročně zaujalo určitou část turistů. Moje sbírka by je tak mohla potěšit a zatraktivnit jejich výlet," láká na fotografie a hlavně živé predátory.

Ty podle svých slov nepojmenovává. Tedy kromě páru mexických ještěrů Korovců. „Před dvěma lety jsem si splnil sen a pořídil pár krásných Korovců. Pojmenoval jsem je Kája a Božka," dodává muž.

A co říká na netradičního koníčka rodina? „Přítelkyně to už přijala. Samozřejmě k úniku zvířete v našem domě nesmí dojít. Už proto, že máme ročního syna Marečka. No a jestli k němu došlo? O tom se raději nebavme," směje se.

PETR VLASÁK
PAVEL KAŠUBA