Sedm set šedesát let od příchodu Lichtenštejnů si o víkendu připomněla Lednice. A zejména tamní zámek. Slunečné počasí, netradiční noční prohlídky, ohňová show v zámeckém parku, šermířské souboje, výstava zbraní a také malý jarmark přilákaly bezmála pět tisíc návštěvníků.

„Návštěvnost je výborná. Jen při večerních prohlídkách zámku se vystřídalo téměř tisíc lidí. Myslím, že na tom s počtem návštěvníků budeme možná ještě lépe než loni,“ pochvalovala si stoupající zájem o zámek jeho kastelánka Ivana Holásková.

Zároveň přiznala, že připomenutí příchodu Lichtenštějnů bylo spíše jen záminkou pro oživení víkendového programu. „Sedm set šedesát let není žádné výročí, slavit každých deset let nemá smysl. Ale je fakt, že to mnohé lidi zaujme, když to vidí na plakátech,“ ví Holásková své.

Někteří návštěvníci ale šokovali tím, že spíše než kvůli výročí přijeli do lednického zámku ze strachu, že brzy už to nepůjde. „O žádném výročí nic nevím. Přijeli jsme se prostě podívat na krásný zámek, dokud je to ještě možné. Pokud ho vrátí původním majitelům, už se sem nedostaneme,“ vyslovila v neděli nahlas své obavy například Jana Stieberová ze Strakonic.

Podle kastelánky by však ohlášené navázání diplomatických vztahů s Lichtenštějnskem mělo být pro zámek spíše přínosem. „Doufám, že se díky tomu ještě více rozvine vzájemná spolupráce. Stáli bychom o zápůjčky děl i o archivní materiály. Myslím, že by z toho mohla těžit i druhá strana,“ věří Holásková, která se už dříve nechala slyšet, že se vracení majetku Lichtenštejnům neobává.

Podobný názor má i autor připravované knihy o slavném rodu Pavel Juřík. „Užší spolupráce s Lichtenštejnskem může být Lednicko-valtickému areálu jen ku prospěchu. Pro knížecí rod by nebyl problém zajistit nebo pomoci s potřebnými opravami a se zapůjčením uměleckých děl z rozsáhlých depozitářů. Turistický ruch by se poté rozrostl ještě více. Lichtenštejnské muzeum ve Vídni je totiž jedním z nejvýznamnějších soukromých muzeí na světě,“ připomněl zapálený historik.

Současně ovšem přiznal, že existuje několik mezinárodních právních studií, podle kterých neměly být Benešovy dekrety na Lichtenštejny při vyvlastňování jejich majetku vůbec aplikovány. Nebyli totiž Němci, nýbrž občany neutrálního státu, a navíc tajně spolupracovali se Spojenci.

„Z hlediska práva i morálky by bylo nesprávné, kdyby se Lichtenštejnové oficiálně vzdali svých majetkových nároků. A kdyby se tato otázka nějakým oboustranně přijatelným kompromisem nevyřešila,“ naznačil Juřík, který se s vládnoucím knížetem Hansem Adamem II. několikrát osobně setkal. Bude dokonce kmotrem jeho knihy.