Do jeho soukromé ordinace v Podivíně jezdí známí sportovci i politici. Pavel Nývlt je léčí například zvukem. Diplomovaný lékař pracoval v osmdesátých letech jako porodník ve valtické nemocnici. Po roce 1989 odjel studovat přírodní medicínu do amerického Portlandu a za mořem si poté založil úspěšnou praxi. Před třemi lety se ale vrátil a usadil na Břeclavsku.

Proč jste se z Ameriky vrátil?
To je dlouhé povídání. V Americe jsem si po studiu vysoké školy vybudoval vlastní praxi, která se postupně rozrůstala. Dokonce jsem začal zaměstnávat další doktory. Přednášel jsem, začali mě zvát do rádií i televizí. Vrhl jsem se také na výzkum funkčních změn srdíček a vyvinul jsem k tomu i počítačový program, který jsem prodával. V USA jsem byl vyhodnocen jako jeden z nejlepších alternativních doktorů.

Jak to souvisí s vaším návratem?
Ze všech těch aktivit jsem začal být utahaný. Bral jsem si delší a delší volna. Všechno to fungovalo i beze mě. Říkal jsem si, že život utíká, zkusím, jaké to bude v penzi. Prodal jsem dům i praxi, ve které jsem měl v té době asi dva a půl tisíce registrovaných pacientů, a odstěhoval se na Havaj. Polehávání na pláži mně ale vydrželo jen šest týdnů. Táhlo mě to domů, za kamarády, za rodinou. Babičce bylo v té době jedenadevadesát, mám dobrý pocit, že jsem s ní ještě mohl být. Čas je pro mě dnes mnohem vzácnější než peníze.

A jak jste se ocitnul v Podivíně? Vy přece nejste odsud…
Ne, to nejsem, pocházím z Rajhradu. Po návratu jsem nejprve působil v Dobříši, pak jsem měl rok ordinaci v Břeclavi a od loňského října jsem se usadil v Podivíně. Z doby, kdy jsem ve Valticích rodil děti, mám na Břeclavsku hodně kamarádů, lékařů jako Klanica, Dvořák nebo třeba Janulík. V Podivíně jsem si vytvořil výborné zázemí a lidé se tady ke mně chovají vstřícně. Mám pocit, že sem patřím.

Co všechno vlastně léčíte?
Mám poradnu, která se zabývá procesy stárnutí. Není ale zdaleka určena jen pro staré lidi. Někdo stárne hodně rychle, jiný je v devadesáti stále švihák. Vždy mě zajímalo, jak je to možné. Se stárnutím souvisí spousta věcí. Zvykneme si třeba, že nějak fungujeme, byť to není to optimální. Infekce, bakterie, to všechno hraje roli. Zajímá mě fungování těla jako celku. Když objevím, kde se skrývá problém, dá se mnohé napravit.

Kolik máte pacientů?
Asi šest set. Jezdí z celé republiky, Rakouska, Ameriky, ale třeba i Ukrajiny. Od dětí až po staříky. Pomáhám i sportovcům, například hokejistům, volejbalistům, tenistům. A také politikům a doktorům. Jména ale říct nemůžu.

Můžete ale zmínit nějaký konkrétní případ, na který jste pyšný?
Jistě, teď jsem třeba pomohl dvacetiletému klukovi z Hodonína, který je vášnivým potápěčem. Dostal ale facku přes ucho a utrhl se mu ušní bubínek, což znamená konec s potápěním. Přišel zoufalý s tím, že má jet do Austrálie. Vymodeloval jsem mu speciální zvuky, které mu ránu vyhojily, a na základě působení zvuku se mu udělal bubínek nový. Je to první člověk na světě, který se po dvou měsících léčení potápí s novým bubínkem.

Vy tedy používáte k léčení zvuk?
Ano, často. Každý lidský hlas je velmi individuální, zní v mnoha oktávách. Když si třeba někdo zlomí nohu, je hlas charakteristicky poškozený, byť to většina lidí nepozná. Speciální software, který používám, ale ano. Když zjistím, které špičky jsou špatně, vymodeluji opravné tóny. Někdy to zní jako bručení vysokého napětí, jindy jako poškrábaná deska. Dobrý příklad je třeba právě kost. Je totiž známé, jaký má každá zvuk. Počítač mi vytvoří soustavu tónu, které když správně trefím a pošlu do těla, tak donutím všechny úlomky, aby se pohybovaly stejně. Hojení zlomeniny pak trvá třeba jen dva, tři dny.

To myslíte vážně?
Jistě. Už jsem tady měl takové případy. Třeba zlomenou pažní kost a šestý krční obratel, které byly za dva dny zahojené. Jeden motorkář si například při havárii utrhl nohu a za tři týdny byl v pořádku. I takoví lidé se na mě obracejí.

Čím dalším se zabýváte?
Při léčbě očí využívám čínskou medicínu. Mám i případy, že člověk odloží brýle a víc je nepoužije. A také například vodoléčbou, většina lidí je totiž strašně překyselená. Proto jim často doporučuji, aby pili zásaditou vodu, která se dá koupit nebo i vyrobit. Je to báječné pro staré lidi, rozpustí se jim usazeniny v kloubech a mohou zase chodit, hýbat rukama. Dostanou vstupenku k lepšímu životu. I ledvinové kameny dokáže zásaditá voda rozpouštět.

Prý umíte vyléčit i cukrovku?
Devadesát procent cukrovek je vyléčitelných. Světlem. Viděl jsem to v Americe, kde se nemocní koukali každé ráno do vycházejícího slunce. Postupně a opakovaně se jim tak stimuluje zrakový nerv, dráždění se navyšuje a v důsledku toho dojde k hormonální úpravě a regeneraci buněk, které vyrábějí inzulín. Není to všelék, lidé musí doladit potravu a tak dál. V Břeclavi ale mám pár diabetiků, kteří brali inzulín a dneska už ho neberou.

Nepodezírají vás někteří lidé ze šarlatánství?
Nikomu nic nevymlouvám, ale nejsem žádný šaman ani šarlatán. Vycházím dobře s doktory i léčiteli, stojím někde mezi nimi. Hodně často třeba rovnám páteře nebo dělám rehabilitace, které se od lékařských výkonů příliš neliší. Současně ale lidem radím, co by pro ně bylo vhodné a kde to pořídí. Je spousta bylinek, které fungují po staletí. Často lidé baští zbytečně moc léků.

Co říkáte na názor, že za většinu nemocí může stres a psychika?
Souhlasím s odhady, že až osmdesát procent případů má psychickou příčinu. Když někomu zemře partner, bolí to víc než zlomená ruka. A nikdo se tím přitom pořádně nezabývá. Spousta lidí má například bolesti v zádech, což často také souvisí s psychickou zátěží. Myslím si, že i vlastní hojení probíhá na základě víry. Je dobré ji spíše povzbudit, než ji lidem brát. Mně je jedno, jestli dotyčný bude brát antibiotika nebo se modlit. Hlavně, když uvidím změnu k lepšímu.

Na kolik přijde vaše léčba pacienty?
První hodinová návštěva stojí tři tisíce korun. Každá další pak tisícikorunu.