Má kadeřnického Oskara. Moravského a už druhého. Lenka Vašků, která poslední tři roky pracuje v Břeclavi, obhájila titul nejlepší kadeřnice na Moravě. Podruhé v řadě uspěla v prestižní soutěži Czech and Slovak Hairdressing Awards. Šestadvacetiletá kadeřnice, která pochází ze Znojemska, ale již pátým rokem bydlí v Mikulově, vykouzlila na hlavě „své“ modelky ten nej… dámský komerční účes mezi moravskými kadeřníky.


O jakou soutěž se vlastně jedná? Můžete ji přiblížit?
Vznikla v roce 1985 ve Velké Británii, zastřešuje ji firma Schwarzkopf a patří mezi nejprestižnější na světě. Umožňuje totiž i kadeřníkům, kteří pracují s jinými značkami, aby se jí mohli zúčastnit. Je to vlastně takový kadeřnický Oskar. Každá země má svoje vlastní národní kolo. Porota ale bývá mezinárodní.

Co všechno se v Czech and Slovak Hairdressing Awards hodnotí?
V každé kategorii něco trochu jiného. Porota vybírá objev roku, pánský komerční účes a také dámské komerční účesy pro regiony Praha, Čechy, Morava a Slovensko. Vyhlašuje se tým roku, cena veřejnosti a také tisku. Hodnotí se nejen vlasy, ale i styling nebo vizážistika.

Díky čemu jste podruhé za sebou nejlepší kadeřnicí na Moravě?
Těžko říct. Myslím si, že určitou roli sehrála originalita mého kadeřnického díla (na snímku). Má trochu jiný směr, náboj. Je to vlastně takové kadeřnické umění. Vždycky jsem chtěla vybočovat, byla jsem extravagantnější typ. Ale přitom mám ráda i klasiku a přirozenost.

Jak jste dopadla v celorepublikovém hodnocení?
To nevím. Jako jediná z Moravy jsem byla loni i letos nominovaná na Kadeřníka roku, který se konal v pražském hotelu Hilton. Tam se ale vyhlašuje jen vítěz, a to bohužel nevyšlo. Soutěž proslavila například Libora Šulu, známého z televize Prima. Ten za mnou teď přišel, gratuloval mi a řekl, že jsem byla jeho favoritka. Byla to velká show, mezi hosty byly například Sabina Laurinová nebo Aňa Geislerová.

Jak vlastně porotci vaši práci hodnotí? To před nimi někde někoho stříháte?
Ne, hodnotí se zaslaná kompozice, která se skládá ze tří fotografií. Musím si vymyslet účes, téma, vybrat si modelku, udělat co nejlépe svou práci a nechat ji dobře nafotit. Účes nemusí být extravagantní, člověk může uspět prakticky s čímkoliv. Já jsem ale chtěla, aby to bylo extravagantnější, zajímavé. Mým cílem bylo ukázat něco, co není až tak obvyklé.

Takže vám to celé zabere jeden pracovní den, nebo více času?
Den obvykle trvá závěrečná realizace, jinak je to ale vlastně celoroční práce. Už teď přemýšlím nad dalším ročníkem. Uvažuji například nad tím, že bych zkusila navázat spolupráci s rakouskými fotografy. Zatím jsem jezdila do Prahy. Chce to i kvalitního vizážistu, konkurence je totiž veliká. Troufnu si říct, že se do soutěže v České republice hlásí každoročně tisíce kadeřníků.

Proč jste se přihlásila vy? A v čem vám vůbec takové ocenění může pomoci?
Žene vás to kupředu, navíc jsem soutěživý typ. Kadeřnická práce musí člověka bavit, pak máte snahu nabídnout něco jiného, zajímavějšího. Existují lidé, kteří jezdí za účesy do Prahy, a to je škoda. Na Moravě je kadeřnických salonů, které mají úroveň, bohužel stále dost málo.

Vás Praha neláká?
Ne, chci zůstat na Moravě, nejlépe na Břeclavsku. Líbí se mi tady a upřímně – konkurence není taková jako třeba v Praze. Můj přítel je také kadeřník, takže si chceme udělat něco vlastního.

Jak těžké je uživit se stříháním ve městě, jako je Břeclav?
Je to tak, že tady musíte zákazníka hýčkat, aby se vracel, ne jako v Praze, kde mnoho klientů přijde jen jednou a pak už třeba nikdy. V menším městě musíte lidem čas od času nabídnout něco nového, nějakou zajímavost, nalákat je, opečovávat. Kadeřník je vlastně i takový psycholog, který by měl umět vycítit náladu každého zákazníka a přizpůsobit se mu.

V čem dalším spočívá tajemství úspěchu dobré kadeřnice?
Člověk to hlavně musí dělat s láskou, mít k tomu cit. Pokud ho tato práce nebaví, nemá cenu, aby se jí věnoval. Já miluji vlasy, mám ráda, když s nimi mohu něco dělat, tvořit, hlavně s těmi dlouhými. Vážně mě to hodně baví.