Když kníže Alois I. Josef z Lichtenštejna v roce 1802 koupil od vrchního strážmistra z Langendoncu Liščí vrch u Valtic na Břeclavsku, aby na něm vystavěl letohrádek Belveder, okouzlil ho nejspíš fascinující výhled na největší moravský rybník Nesyt, na Valtice s hradbami, bránami a rodovým barokním zámkem.

Letohrádek, který byl nepřístupný veřejnosti a desítky let chátral nyní již skrytý za lesním porostem, postupně ožívá. Před dokončením je poslední etapa náročné rekonstrukce památky, která trvala na dvě desetiletí. „Poslední etapa trvala necelé dva roky a stála dvanáct miliónů korun. Opravovala se statika budovy zámečku, střechy hlavní budovy i obou hospodářských budov, okna a dveře, fasády, vnitřní výmalby, část podlah, dřevěné obložení stěn, ohradní zdi a havarijní instalace,“ vyjmenovala Lenka Beránková ze správy Státního zámku Valtice, který má Belveder na starosti.

Zpřístupnit letohrádek, jehož součástí by mohla být i kavárna či malý výstavní prostor, by Valtičtí chtěli již příští sezonu, konkrétně od prvního dubna.

Zámeček nechal Alois I. Josef z Lichtenštejna zbudovat podle plánů knížecího architekta Josefa Hardtmutha. „Název je symbolický. Pochází z italského belvedere, tedy dobře viděti. Jde o stavbu, jejíž hlavní částí je oktogonový sál sevřený dvěma postranními křídly. 

Tato centrální část je navíc velice podobná oranžerii v zámeckém parku Mikuláše II. knížete Esterházy v rakouském Eisenstadtu. V roce 1803 byl dokonce lednický zahradník Joseph Lieska pověřený obhlídkou exotických lesních a zahradních dřevin, které měly být kolem objektu vysázeny. Měl zde vzniknout menší sentimentální park, ve kterém nechyběla hustá síť cest v podobě Goetheových přírodiček. Jižní, ale i severní, svahy měly být, a následně i byly, osázeny vinnou révou. Neměl chybět ani vodní prvek v podobě rybníku a menších studní,“ přiblížil historik Daniel Lyčka z Valtic.  

Letohrádek Belveder u Valtic

- Belveder nechal vystavět kníže Alois I. Josef z Lichtenštejna podle plánů architekta Josefa Hardmutha. Hotový byl v roce 1806.

- Po druhé světové válce začala památka chátrat. Hlavní sál dokonce sloužil jako sklad obilí.

- Ve druhé polovině dvacátého století byl letohrádek podle vyprávění pamětníků užívaný ke společenským akcím. Sídlila zde také pobočka veterinární správy či instituce akademie věd.

- Zámeček se postupně posledních dvacet let rekonstruuje.

Dokončení stavebních prací letohrádku, kde se dokonce v klecích chovali zlatí bažanti, se však kníže nedožil. „V pouhých pětačtyřiceti letech dne 24. března 1805 zemřel a do čela primogenitury rodu se tak dostal jeho mladší bratr Jan. I. Josef, který dokončil stavební práce na Belvederu v roce 1806. Iluzionistickou výmalbu interiérů provedl vídeňský malíř Josef Langenhöffel,“ sdělil historik.

Nejvíce zámeček poznamenaly události po druhé světové válce. „Zámeček tehdy sloužil i k uskladnění obilí. A to přímo v hlavním sále letohrádku, kde byly původně uloženy čínské hedvábné tapety ze zaniklého Čínského pavilonu v Lednici,“ uvedl Lyčka.

Jak dodal, prostory Belvederu byly dle vyprávění pamětníků ve druhé polovině minulého století užívaný i ke společenským akcím. „Sídlila zde také pobočka veterinární správy,“ doplnil historik.

Na návštěvu se chystá i Lukáš Halama, který s rodinou pravidelně na Břeclavsko přijíždí z Malé Skály u Turnova. "Lednicko-valtický areál máme moc rádi, je to skutečný skvost republiky. O této památce jsem nevěděl a jsem moc rád, že ji opravili, určitě tam zajedeme," těší se.