„Nebývá to sice pravidelně, ale pamatuji roky, kdy bylo patnáct, sedmnáct centimetrů sněhu. Teď je dvacet. Bylo asi jedenáct, pak napadlo sedm a v pondělí tři. Je ale pravda, že tolik sněhu už jsme tady neměli dlouho. V tomto kraji je dvacet centimetrů dost. Ale není to zase až takový extrém,“ zamýšlí se už jednasedmdesá­tiletý muž.

Dvacet let dělal hrázného na Nových Mlýnech. V důchodu se věnuje vinohradu, sklepu a také své milované meteorologii. „Nemyslete si, moc peněz za to není. Je to hlavně koníček,“ směje se.

Výšku sněhu měří každé ráno v sedm hodin. Jednou za čtyřiadvacet hodin to prý stačí. „Letos je mírná zima, jeden jediný den jsme měli přes dvacet stupů mrazu. Přesně osmnáctého prosince bylo minus jednadvacet stupňů Celsia. Od té doby žádný velký mráz nebyl, natož pak rekordy. To v roce pětaosmdesát jsme tady měli minus šestatřicet stupňů,“ šokuje.

Kdy naposledy napadlo na Břeclavsku dvacet centimetrů sněhu, netuší. „Těžko říct. Naposledy takhle vydatně sněžilo před čtyřmi nebo pěti lety, ale tolik sněhu přece jen nebylo. Problém je v tom, že tady máme údaje jen za posledních pět let, kdy sem přivezli počítač. Všechny starší záznamy jsou pryč, v Brně,“ krčí rameny Voznica.

Podle muže, který se začal počasím zabývat už v roce 1982, představuje nynější bílá vrstva do budoucna skrytou hrozbu. Sníh je totiž extrémně mokrý a přemrzlý. A teď do něj ještě navíc napršelo.

„Z měření v naší stanici vyplývá, že v jednom metru čtverečním sněhu je dvacet sedm litrů vody. A to je dost. Vodní hodnota sněhu, jak se tomuto údaji říká, se měří kvůli povodním. Je to vlastně voda, která nevsákne do půdy a poteče do řek. Můžou z ní být jarní záplavy,“ varuje spolupracovník Českého hydrometeorolo­gického ústavu.

O sledování počasí už se dnes v Brodu nad Dyjí stará moderní automatická stanice napojená na počítač. Sama ve stanovených intervalech měří přízemní teploty ve dvou metrech, srážky, vlhkost vzduchu nebo sluneční svit. Další důležité údaje ale stále zůstávají na člověku.

„Všechny ostatní meteorologické jevy, které si sonda není schopna sama změřit, musím sledovat já. Například jakékoliv bouřky, jinovatku, ráno náledí, mlhu a tak dále,“ přibližuje své každodenní povinnosti Antonín Voznica. Z jeho hlasu je patrné, že i po letech to dělá stále rád.