Předchozí díly seriálu najdete ZDE

Geniální rakouský architekt, vynálezce a továrník Josef Hardtmuth (1758 - 1816 Vídeň) se narodil v rodině, která pocházela z Bavorska a začátkem 18. století se přestěhovala do Rakouska.

Byl synovcem a žákem lichtenštejnského stavitele Josefa Meissla, který ho doporučil pro zaměstnání u knížete Aloise I.Josef Hardtmuth se ukázal být všestranně nadaným. A to nejen jako architekt, ale i jako vynálezce a podnikatel.

Nejprve vynalezl takzvanou vídeňskou kameninu, když objevil nový druh jílu. Pak vynalezl vápenopískové cihly, které se vyráběly z písku a vápna nikoliv teplem, ale tlakem.

V roce 1790 založil ve Vídni továrnu na vídeňskou kameninu, jejíž glazura neobsahovala olovo ani cín. Kameninové nádobí firmu Hardtmuth proslavilo.
Posledním z jeho vynálezů, a současně také nejznámějším, byla roku 1802 umělá tuha.

Ta se do té doby musela dovážet z Anglie a v době Napoleonovy kontinentální blokády byl její dovoz zastaven. V roce 1808 založil novou továrnu na výrobu tužek a kameniny ve Vídni, která o čtyřicet let později přesídlila do Českých Budějovic.

Budějovická továrna zpočátku vyráběla především kameninové nádobí, majoliku, porcelán a dokonce i kamna (švédská, pokojová, sporáky a další). Světovou proslulost si získaly modře lemované čajové a kávové soupravy napodobující anglickou kameninu.

Od roku 1898 vyráběla továrna pouze tužky v mnoha tvrdostech a provedeních. Sedmnáct stupňů tvrdosti zavedl jeho strýc Franz von Hardtmuth (1832 - 1896). Ochranná známka KOH-I-NOOR byla zaregistrována v roce 1894 a známka se slonem z roku 1896 je druhou nejstarší grafickou ochrannou známkou u nás.

Jako architekt se v letech 1789 - 1791 podílel na přestavbě Liechtensteinského paláce ve Vídni, začátkem 19. století budoval Schwarzer Turm u Mödlingu, kde stavěl i takzvaný Husarský templ.

Nejvíce jeho staveb nalezneme v Lednicko-valtickém areálu – Janův hrad, minaret, Dianin chrám, lovecký zámeček v Pohansku nebo kolonáda nad Valticemi.

V roce 1812 ale došlo k ukončení spolupráce Liechtensteinů s architektem Hardtmuthem. Důvodem byl počasím poškozený Husarský templ a zhroucení blíže nepopsané zimní zahrady.

Na kritiku své práce architekt reagoval 25. února 1812 dopisem, kde si stěžuje na časté neodborné zásahy do svých projektů a žádá o propuštění z knížecích služeb.

Kníže a maršál Jan I. odpověděl chladně a kriticky. Mimo jiné napsal, že mu při jeho nástupu stanovil plat „…z lásky a úcty k Vaší poctivosti a znalosti pravidel umění, aniž by ovšem byly s vkusem používány, o čemž jste bohužel přinesl důkazy při více příležitostech“.

Dekretem pak vyhověl Hardtmuthově žádosti a propustil ho ze svých služeb.

Hrdý architekt si pak dovolil knížeti napsat velmi ostrý dopis, kde mimo jiné stálo: „…kdo jiný než Vaše Jasnost nese vinu, že mnoho tak nákladně provedených staveb je zčásti podrobováno velké kritice, zčásti slouží k nedobrému ohlasu pro stavebníka i stavitele. Který znalec může kupříkladu chválit provedení průjezdu v lednickém zámku? Proč musel být chrámek Múz zfušován vynecháním horního osvětlení? Neodebralo zmenšení Janova hradu jeho největší a nejkrásnější působivost?“

Na místo ředitele staveb byl přijat jeden z nejvýznamnějších architektů vídeňského klasicismu, architekt Josef Kornhäusel (1782 – 1860).

PAVEL JUŘÍK