Liechtensteinský Mikulov poskytl českému králi první útočiště po jeho útěku ze zajetí ve Vídni. Liechtensteinové podporují českého panovníka. S králem a císařem Zikmundem proti husitům.Dlouhodobé spory mezi českým a římským králem Václavem IV. a jeho příbuznými a šlechtou vyvrcholily ve dvou zajetích krále. Poprvé ho roku 1394 zajali předáci šlechty. Podruhé byl král uvězněn z podnětu svého bratra Zikmunda dne šestého března 1402 na Pražském hradě. Královský dvůr a pokladna byly vypleněny, ale nepodařilo se obsadit všechny královské hrady. Král Václav byl mezitím převezen do Vídně, kde za jeho bezpečnost odpovídal vévoda Albrecht IV. Česká šlechta se ho pokoušela vysvobodit ze zajetí, a proto vévodu navštívila velká skupina dvořanů. Někteří šlechtici se nabídli jako rukojmí za svého krále.

Zajatý král uzavřel dohodu o spojenectví s vévodou, který na oplátku zmírnil podmínky jeho věznění. Neznáme přesně okolnosti králova útěku, které byly později přibájeny, víme ale, že v neděli jedenáctého listopadu 1403 po obědě se českému králi za pomoci přátel podařilo v přestrojení dostat ze zajetí a v doprovodu čtyř jezdců uprchnout z Vídně.

K večeru se přeplavil na druhý břeh Dunaje u osady Stadlau, kde ho již očekával Jan II. z Liechtensteinu s padesáti jezdci, kteří ho bezpečně dopravili na hrad Mikulov. Ve Vídni zůstali dobrovolní rukojmí za krále, která vévoda Albrecht IV. zadržel. Král za ně později zaplatil výkupné. - Václav IV. pak odjel do Brna a odtud z bezpečnostních důvodů oklikami na hrad Karlštejn. Liechtensteinové se za svou pomoc králi dočkali odměny. Mimo jiné jim král roku 1419 potvrdil udělení Břeclavi v léno.

Zatímco Jan II. byl členem rady markraběte Jošta Lucemburského, Jindřich V. byl hofmistrem vévody Leopolda. Rod vlastnící majetky na obou stranách moravsko-rakouské hranice tak měl znovu dvojí politickou orientaci. Právě to předurčilo Jindřicha V. z Liechtensteinu, který vstoupil do služeb Václava IV. jako velitel královského města Znojma, aby roku 1414 zprostředkoval zastavení bojů mezi moravskou a rakouskou šlechtou. Ještě před tím ale koncem roku 1405 nebo začátkem roku 1406 zaplatil Jošt Lucemburský výkupné dva tisíce kop grošů za Jana a Jindřicha z Liechtensteinu. kteří v jeho službách upadli do zajetí.

V době husitských válek se Liechtensteinové postavili na stranu dědice krále Václava IV. – jeho bratra Zikmunda. Oproti obecnému názoru na „lišku ryšavou“ je nutné s odstupem času říci, že císař a král český a uherský Zikmund Lucemburský byl mnohem schopnější panovník než jeho starší bratr. Je považován za jednoho z nejlepších císařů Říše římské, který dokázal řešit problémy spojené s církevním schizmatem, válkami s Turky i s husity.

Roku 1420 doprovázel Hartneid V. z Liechtensteina císaře Zikmunda na korunovaci do Prahy. Několikrát mu pak bylo svěřeno velení na hradě Špilberku. Kvůli protihusitské politice pak byla liechtensteinská panství na Moravě několikrát vypleněna husitskými vojsky, konkrétně Podivín, Valtice, Mikulov i další.

PAVEL JUŘÍK. Autor je historik, který se zabývá významnými šlechtickými rody