O organizaci pietní události se stará kulturní referentka Kateřina Suchyňová. „Sejdeme se přesně v den, kdy se tragédie stala. U Nových Mlýnů položíme věnec, potom budeme na hřbitově. Půjde o vzpomínkovou akci, u které netušíme, kolik lidí se zúčastní. Jestli to bude ve velkém nebo v menším, teprve uvidíme," říkala Suchyňová.

Jedinou dospělou obětí neštěstí se stal kočí František Belech, který nejprve pomohl několika dětem a pak se ještě pokoušel zachránit koně uvázané ke zbytkům prámu. Když se snažil přeřezat jejich postroje, koplo jej jedno ze zvířat do hlavy a kočí následně utonul. Oběťmi neštěstí ale nebyly jen děti a jejich průvodce – tragédie zasáhla do života celé obce Rakvice. Pozůstalí například vinu za neštěstí dávali učitelům, kteří byli nakonec raději přeloženi jinam.

Jindřich Novotný, jehož dcerka byla mezi dětmi na potopeném přívozu, přitom zachránil řadu svých svěřenců. „Někteří občané Rakvic učitele tak nenáviděli, že jim nadávali do vrahů a rozbíjeli jim okna. Nikdo z nich také proto dlouho v naší vesnici nevydržel," vyprávěla před lety jedna z pamětnic.

Pedagogové, ale i jejich rodiny přitom nesli neštěstí velmi těžce. Řídící učitel Bohumil Horňanský podle vzpomínek přes noc zešedivěl. „Nemyslím si, že se někde stala ještě větší tragédie tohoto druhu. Ta rakvická je rozhodně nejznámější. Ozvěny měla i ve střední Evropě. V místě navíc zůstávali pamětníci, protože po válce nešlo o vystěhovaleckou obec," říkala břeclavská historička Alena Káňová.

Tři pamětníci

Po neštěstí začalo vyšetřování, které odhalilo, že pramice byla ve špatném stavu. Její majitel, mlynář Josef Veverka, přitom o nedostatcích věděl. Již pět let před neštěstím se dohadoval s tehdejším spolumajitelem přívozu o opravách, které se ale nikdy neuskutečnily. Do pramice tak i nadále zatékalo a vodu bylo potřeba často vylévat. Osudného květnového rána to ale převozník Leopold Šustr neudělal.

Podle Ladislava Valihracha, který se tragickou událostí zabýval, žije už jen poslední hrstka přímých účastníků osudného výletu. Mezi nimi Květoslav Štefka, Marie Sladká, dívčím jménem Oslzlá a Vlasta Oslzlá, rozená Průdková.

Obyvatel vsi Miroslav Vajbar napsal předloni o neštěstí knihu, kterou ilustroval jeho bratr Robert.