Pozn.: Autor rozhovoru se se zpovídaným dlouhodobě zná, zůstali proto u tykání.

Řekni mi, je literatura nuda?
Ne, jinak by knihy neexistovaly tolik století a nestávaly se nejčastějším vánočním dárkem. I současným dětem, které už čtou spíš na internetu a čtečkách, má literatura rozhodně co nabídnout.

Dětských čtenářů je pořád dost?
Těžko se to hodnotí, ale mnohým se samozřejmě při široké nabídce jiných lákadel do čtení moc nechce, protože text je pro ně obtížný kód, který je zdržuje. Jsou zvyklí na krátká sdělení na sociálních sítích nebo ve videích. Při čtení delšího textu se musí soustředit a vyvinout více sil než při sledování obrazu.

Když tedy literatura není nuda, proč saháš po zábavné formě?
Těch dětí není tolik. Zájem upadá. To je jasné. Snahou akce je ukázat, že knihy nudné opravdu nejsou. Cílíme také na autory, o kterých se děti učí ve škole. Neruda, Mrštíci, Čapek… Pro řadu žáků jde pouze o jména, kdežto při naší akci si autory mohou spojit s něčím konkrétním. Díky programu na ulicích a obrázkům z filmů jim téma vystoupí ze sešitů.

Lidé se vydají za literaturou v ulicích
V sobotu se v Lanžhotě uskuteční literární procházka, jejíž účastníci projdou ulicemi pojmenovanými po spisovatelích. Na cestě je čeká několik tematických zastávek. Školáci dospělým nabídnou například kávu od Maryši, u sochy Masaryka je přivítají chlebem a solí, připomenou i autorku knih pro děti Kamilu Sojkovou, která v Lanžhotě učila. Komentované procházky začínají v 10.00, 13.00 a 15.00 hodin. Před školou akce pokračuje dalším programem.

Proč zrovna procházka ulicemi?
Další věcí je, že se některým dětem nechce moc hýbat. Dostaneme je na čerstvý vzduch. Proč se neprojít po městě, kde žijí? Přitom vlastně neví, po kom jsou ulice pojmenované a o koho šlo. Přišlo mi to jako zajímavý experiment. Děti si to navíc chystají hlavně samy. Získávají tím také organizační zkušenosti.

Jaká je v souvislosti s tím, co říkáš, reakce okolí?
To se asi uvidí až poté, jestli to někoho zaujme, nebo ne.

Myslel jsem to spíš tak, jestli jsou tomu lidé v Lanžhotě naklonění.
Tím, že jsou do toho zapojené děti, jsou nápomocní rodiče nebo jejich kamarádi.

Nastaly i vlažné nebo negativní reakce?
No… Ani moc ne.

Ptám se kvůli tomu, že mi to přijde jako poměrně progresivní přístup k výuce, který se u konzervativnějších lidí nemusí setkat úplně s nadšením.
Netradiční to je.

Jak je tedy akce přijímaná?
Někteří tvrdí, že jde o zajímavý nápad, jiní to nepovažují za výuku. Zastání u vedení školy i radnice to ale našlo.

A je to výuka?
Je to na pomezí. Účastníci se dozví nové věci, ale zároveň půjde o pohodovou procházku po městě zakončenou u školy. Tam bude hrát kapela. Zájemci si mohou roztáhnout deky a udělat si piknik. Součástí se stane knižní bleší trh.

Lze takovou věc využít také v dalších předmětech?
To mě na tom právě baví asi nejvíc, proto jsem chtěl nápad dotáhnout do konce. Takovou procházku lze udělat prakticky kdekoliv, kde jsou ulice pojmenované po spisovatelích. Přenést ji lze od Karlových Varů až po Třinec. Stejně tak se to týká i dalších předmětů. Gagarinovu ulici lze využít ve fyzice, Jiřího z Poděbrad zase v dějepise. Anebo náměstí Václava Havla v občanské výchově. Je to jen o nápadech, které jdou mnohdy od dětí a jsou velmi zajímavé. V Lanžhotě bude kroj, jedna holka se převlékne za babičku od Boženy Němcové, u Mrštíků budou dávat kafe od Maryši…

Žáka jménem Vávra ve třídě nemáte?
To ne. Ale bavíme se už přípravou akce. Děti si třeba dělaly selfie fotky u cedulí na ulicích na propagační kampaň na facebooku.