„Odnepaměti do Mariazell lidé nosili emotivní dary. Šlo o drobné věci, jako jsou růžence či modlitební knížky, ale i o vzácné dary od různých panovníků,“ vysvětluje břeclavský řezbář. Děkovné dary určené Panně Marii jsou dnes uloženy v horním patře baziliky.

A právě sem zamýšlel Josef Fröhlich věnovat i svoji madonu, sošku vyřezanou z tisového dřeva a natřenou včelím voskem, kterou zdobí korunky obou postav ve zlaté barvě. Při pouti, kterou břeclavští farníci vykonali v polovině května, sošku přivezl a v bazilice se dočkala posvěcení.

Břeclavská madona nakonec dostala v bazilice mnohem prestižnější místo, než sám její autor očekával. „K mému překvapení nebyla umístěna do galerie k ostatním darům, ale do kaple svatého Václava, kde nyní stojí po boku kopie Pražského Jezulátka. To je pro mě obrovská pocta,“ těší tvůrce.

Zdůraznil, že dar do Mariazell nevezl sám za sebe, ale za celou břeclavskou farnost. „Každý z nás má přece za co prosit a za co děkovat,“ myslí si a doufá, že třeba i tato malá moravská stopa přitáhne k poutnímu místu další věřící.

Jak Josef Fröhlich připomíná, s Moravou má ostatně Mariazell úzkou spojitost už staletí. První románskou kapli zde nechal postavit kolem roku 1200 kníže Vladislav Jindřich, markrabě moravský, z vděčnosti za své uzdravení z těžké nemoci. Poté ji nahradil gotický kostel a nakonec barokní bazilika, která se stala novým domovem břeclavské madony.

NEPŘEHLÉDNĚTE VIDEO: Mikulov pod vodou, od zámku tekla řeka. Potopa stihla Vrchlického ulici

Mikulovští se vzpamatovávají z bleskové průtrže mračen. | Video: Ivana Solaříková, Hana Švástová, Rostislav Růžička a Deník/Iva Haghofer