„Už když jsme tu kořalku s kamarády pálili a ochutnávali, byla výborná. Ale na takové soutěži samozřejmě záleží na lidech, jakou má kdo chuť. Vítězství pro mě bylo velké překvapení,“ svěřuje se s úsměvem dvaašedesátiletý muž.

Předloni mu vítězství ve Vizovicích uniklo o vlásek, skončil druhý. Letos poslal do boje dva vzorky slivovice a dvě meruňkovice.

Jeho slivovice, kterou vypálila pěstitelská Pálenice Zapo v Hruškách, nakonec oslovila chuťové buňky hodnotitelské komise nejvíce. Vzorek dostal 19,3 bodů. „Hodnotí se jako u vína, ale u pálenek to mají porotci těžší,“ říká Malčic.

Úspěšný pěstitel pálí většinou švestky. Po otci zdědil v Lednici sad se zhruba dvaceti stromy. Někdy nechává zkapalnit i meruňky, vloni zkoušel dokonce i třešně. Jak říká, protože meruňky letos nebyly vůbec žádné, spoléhá na úrodu švestek.

Na Jelínkův košt do Vizovic jezdí Malčic každoročně. V minulých ročnících podle jeho slov soutěž vyhrávaly zpravidla hruškovice. O to větší měl radost, že uspěla jeho pálenka ze švestek.

Recept na úspěch je podle něj jednoduchý. „Třeba loni jsme tam vůbec neobstáli. Zjistili jsme, že slivovice, které se umísťují na předních příčkách, mají méně než padesát procent alkoholu. U nás je zvyk, že slivovice mají přes padesát. A tak jsme ubrali, a skutečně. Když má kořalka pod padesát, pak víc vynikne aroma a jemnost,“ popisuje.

Při výrobě pálenky Malčic nepoužívá žádný cukr, švestky sbírá, až když jsou svraštělé. Základním předpokladem pro dobrou slivovici je podle jeho slov také pouze zdravé ovoce. Použít shnilé, to u něj neexistuje.

Slivovice se břeclavskému pěstiteli vyplácí i jako lék na cesty. Každoročně vyráží na kole do alpských zemí, kde se mu vždy osvědčuje. „Jednou jsem si ji coby prevenci zapomněl vzít s sebou a hned jsem dostal průjem. Tak jsem ukončil dovolenou a jel domů,“ líčí cestovatel.

Zároveň ale upozorňuje, že doma si sám slivovici nedá. K vypití štamprle musí podle něj být nějaká příležitost.