„Maluji odnepaměti. Poprvé jsem to zkusila asi v deseti letech. Sama jsem si vyzdobila taléřky, chlapcům jsem o Velikonocích malovala na vajíčka květinky nebo i tradiční lidové vzory,“ vzpomíná sympatická stařenka, která se vyzdobováním a pečením perníků baví už od dvaasedmdesátého roku minulého století.

„Rok předtím jsem chodila do kurzu tady u nás v Lanžhotě, který vedla Marie Máčelová z Kyjova. Zalíbilo se mi to a od té doby se mě to drží. Kromě perníkových vajíček na Velikonoce peču také o Vánocích betlémy,“ říká šikovná Švirgová, jež si postupně vychovává také nástupkyni. Vnučku.

„Je jí sice teprve jedenáct let, ale malovat ji baví. S vajíčky mi ale moc nepomáhá, to spíš s perníčky o Vánocích. Uvidíme, jak jí to půjde,“ usmívá se pětasedmdesátiletá Lanžhotčanka.

Ta také prozrazuje, jak vlastně její překrásná vajíčka vznikají. „Jsou to vlastně dvě půlky, které slepuji dohromady. Manžel kdysi našel původní formičky, které vyvážela čokoládovna do smetí. Byly to poloviny plechových formiček ve tvaru vajíček. Hned ho napadlo, že bych je mohla použít. Měla jsem obrovskou radost,“ chválí manžela důchodkyně.

Jak doplňuje, k pečení perníkových vajíček není potřeba jen speciálních formiček. „Manžel mi je vyrobil i ze starých aluminiových žufánků,“ radí jiným perníkářkám Švirgová.

A v čem že vlastně spočívá metoda, díky které jsou perníková vajíčka šikovné Lanžhotčanky téměř uměleckými díly?

„Je to jednoduché. Hodně ženských, když je perníčky zdobí, používá obyčejné sáčky. Já ne. Mám doma celofán, ze kterého si udělám doopravdy malé kornoutky. Docela je naplním a to tak, aby byly tvrdé. Potom si v nich udělám jen malou dírku . Když je zdobím, je to jako kdybych malovala tužkou, ruka se mi netřese,“ popisuje žena.