Přijel s dcerou a pejskem autem s nápisem Box Osička. V Praze, kde dnes 64letý rodák z Valtic na jižní Moravě žije, totiž vede boxerskou školu. V Litoměřicích se ale Rostislav Osička představuje jako tvůrce jedinečných obrazů. Najdete je ve dvoře jednoho z domů Severočeské galerie výtvarného umění přímo na centrálním rynku města.

Malovat si do památníků začal už jako dítě na základní škole. Bylo to ještě předtím, než začal s boxem. Vášeň ke sportu brzy převážila, nyní ale Osička zase víc maluje. „Ve sportovním prostředí mě mnohokrát zklamali lidé kolem. Malování je jenom na mně,“ srovnal. První poznatky o perspektivě a další poučky pobíral v lidové škole umění v Břeclavi.

Spolu s malováním začal psát i básně. Ty už dlouho vepisuje netypicky přímo do obrazů a zaujatě je recituje. „Básně a obrazy ve spojení jsou krásné, když jsou v symbióze,“ zmínil Osička. Když maluje, relaxuje u krajinek, k obrazům ho ale inspirují i neřešitelné sociální problémy. Jako třeba problém bezdomovectví.

Maloval i na vojně v Olomouci, kde se radil i se špičkovými akademickými malíři. „Říkali mi, Rosťo, je to dobrý,“ usmál se. Na výstavě jsou i obrazové vzpomínky na Osičkovy úspěchy v boxu v 80. letech, když mu bylo něco přes dvacet. Se sportem navážno začal v patnácti. „Měl jsem 60 kilo, ale chtěl jsem se vyrovnat starším klukům, v něčem vyniknout,“ vysvětlil.

Nešly mu kolektivní sporty, v boxu se našel. S ostatními kluky se i předtím pral. „Ale to jsme se spíš váleli na zemi, dávali si kravaty, žádné pěsti. Já jsem se bál rány, to mě box odnaučil,“ dodal Osička. Na výstavě jsou i obrazy z prostředí ringu. Dokonce ztvárnil prapůvod dnes oblíbeného MMA z Anglie z poloviny 17. století.

Obraz znázorňuje boj dvou mužů holýma rukama „Byly z toho krváky, pak to zakázali,“ popsal Osička. Na MMA se mu nelíbí, když jeden z protivníků mlátí toho druhého hlava nehlava a ten leží na zemi hlavou dolů, až z něj stříká krev. Pokud se jeden druhému nedívá do očí, není to podle zkušeného borce fér.

Sám Osička působí velmi vyrovnaně. Vůbec ne agresivně, jak by si někdo mohl představovat boxera. „Kdybych byl agresivní, dostal bych na hubu. V boxu je potřeba mít spíš rozvahu. Do ringu se má chodit zápolit v duchu fair play. Sport má člověka vychovat, ne ho tahat dolů,“ vyznal se sportovec.

Osička je teď ale víc malířem než sportovcem. Dokončit obraz mu trvá několik večerů, u některých to však mohou být až tři měsíce průběžné práce. Bývalý reprezentant dnes společnost boxerů příliš nevyhledává. Nebaví ho vyvolávat staré časy a vést okolo nich řeči. „Nerad vzpomínám. Co bylo, to je pryč. Čára tlustá, jede se dál,“ pokrčil rameny.

Výstava téměř 40 výtvarných a poetických děl Rostislava Osičky potrvá až do 26. září. Najdete ji v Muzeu insitního umění ve dvoře domu na Mírovém náměstí 25. „Výstava představuje legendárního boxera v roli malíře a básníka s výjimečným vztahem ke svému okolí, k lidem, ke společnosti i k planetě,“ shrnula Barbora Klipcová z litoměřické galerie.

Pohnutý život
Rostislav Osička se narodil v roce 1956 ve Valticích. V mládí se věnoval profesionálnímu boxu. Získal přes dvě stě medailí, několikrát se stal mistrem republiky a byl i úspěšným reprezentantem. Jeho profesionální kariéru ukončila v roce 1981 rvačka, za níž dostal doživotní distanc. Potom se pohyboval v prostředí pražské bohémy a živil se jako trenér, vyhazovač, kaskadér či příležitostný herec. V současné době se věnuje trénování a své životní vášni – malování.