Kliknutím zvětšíteVychází totiž ve čtvercovém formátu, vůbec poprvé bez kalendária, a po něm už žádný další nepřijde. „Vycházeli jsme ze zkušenosti, že lidé dost často kalendář nechají na zdi viset i pro další rok. Vím, že náš kalendář má spíše funkci dekorační a je na zdi místo obrazu. Proto jsme letos poprvé vynechali kalendárium, a lidé s ním mohou žít tak dlouho, jako budou chtít,“ zdůvodnila galeristka a manželka osmaosmdesátiletého malíře Jitka Vojtková.
Kalendář, na němž manželé spolupracovali s Jaroslavem Minaříkem, tvoří třináct listů. Na dvanácti z nich jsou především zcela nové malířovy obrazy okolní jihomoravské krajiny. Poslední list věnoval Vojtek vzpomínce na celou dvacetiletou historii. „Až při korekturách jsme si uvědomili, že je na obrazech přítomno více života – na mnoha z nich tak najdete motiv oblíbeného ledňáčka, ale také volavky či čápa černého. Bylo to pečlivé a složité rozhodování, chceme, aby obrazy v kalendáři byly zdrojem pohody a vyvolávaly hezké vzpomínky na náš kraj,“ přiblížila Vojtková.
Letošním kmotrem se stane Miroslav Karas, nynější ředitel ostravského studia České televize. Slavnostní křest se po loňské vynucené covidové pauze uskuteční v břeclavském kině Koruna v sobotu 20. listopadu od tří hodin odpoledne. „Kalendáře jsou do jisté míry spotřební zboží. Pro nás je to dvacet let života a zajímavých vzpomínek, protože to nikdy nebyla nuda. Setkání se konala na různých místech a na všechny historky si ani nejde povzpomínat. Všechny kalendáře jsme na svět vypravili opravdu pečlivě, i když občas vznikaly za dramatických okolností,“ vyprávěla galeristka.
Nezřídka vznik kalendářů podpořil nějakou nadační činnost. „Kupříkladu v roce 2019, kdy putoval celý výtěžek z prodeje nadaci Světluška Českého rozhlasu Praha,“ vzpomněla Vojtková.
Přestože mají manželé moc rádi všechny kalendáře, vůbec nezdařenější, co se provedení týče, se jim zdá ten poslední. „Asi nás malinko přepadne nostalgie, protože tento bude poslední. Těšíme se, že se potkáme s lidmi, kteří mají rádi jižní Moravu. Kalendář je s naší přírodou úzce spjatý, minulý rok jsme kvůli okolnostem dokonce kalendář křtili sami v úzkém kruhu rodiny v lužním lese. Byla to sice poetická a velmi hluboká chvíle, ale zároveň trochu smutná. Lidé nemohou žít v dlouhodobé izolaci a kultura k životu patří,“ sdělila Vojtková.
První kalendáře s Vojtkovými obrazy jsou přitom ještě mnohem starší než jen dvacet let. „Nicméně tradice křtů započala až v roce 2001 a úplně první kmotrou byla Chantal Poullain. Křest se odbyl v rajhradském Hospici svatého Josefa. Bylo to moc hezké setkání a nás napadlo pokračovat. Tehdy bychom si nemysleli, že začínáme s tradicí, která nás bude provázet tak dlouho. Nyní přišel čas, aby se kruh uzavřel. Když se zamyslím, bylo to tolik neobyčejných setkání a nelitujeme energie a práce, kterou jsme museli vložit do realizace každého ročníku. Nikdy to nebylo komerčně zajímavé, ale radost, když se práce vydařila, to vynahradila,“ řekla galeristka.
Stejně jako i u jiných umělců omezila Vojtkovy aktivity covidová pandemie. „Právě jsme museli zrušit další výstavu v Dolních Bojanovicích, která se měla konat nyní v listopadu. Ale pro rok 2022 připravujeme výstavu v Mariánských Lázních a v Hranicích na Moravě. Také se snažíme udržet při chodu naši Galerii 99 v Břeclavi, což není vůbec jednoduché. No a hodně se budeme v zimních měsících věnovat projektu Poselství naděje. Zdá se, že naděje budeme všichni pro následující období potřebovat více než dost. Celý projekt představíme během křtu, potom se mohou lidé přijít podívat do Galerie 99. Ukázalo se, že nápad zaujal, nyní bude potřeba dořešit další formality, na kterých už pracujeme. Můj muž má své výtvarné plány, pro něho je malování zdroj životní energie. Také chceme připravit do tisku další knihu. A samozřejmě, pomalu je třeba přemýšlet, jak oslavíme jeho devadesáté narozeniny. Věříme, že krásnou výstavou v břeclavském městském muzeu a galerii. Termín máme, nápady taky, teď potřebujeme jen zdraví a sílu,“ usmívala se malířova žena.
Oba dva se shodují, že přestože doba není snadná, je stále třeba držet si nadhled. „Nemáme se špatně, je to sice složitý čas, ale pořád to ještě není tak zlé. Moje babička se narodila v roce 1900, takže si lehce dosadíte historická data a domyslíte si, co vše prožila. K tomu ji potkaly ještě osobní tragédie, nikdy si nestěžovala a dožila se vysokého věku. Tak se snažím po jejím vzoru o obyčejný nadhled. Přála bych nám všem, aby se svět dostal do klidnějšího období a bylo mezi lidmi dost pochopení a lásky, aby se mezi námi zlepšily vztahy, které jsou nejvíce prověřovány během krizových situací,“ připomněla Vojtková.
Její muž i nadále šíří optimismus. „Máte pocit, že se na vás v poslední době řítí samé pohromy? Ano, čím jsme starší, tím více to pociťujeme. Ale mějme na mysli, že všechno, co jde nahoru, jako ta vlna mořská, půjde zase dolů. Věřte se mnou: zase bude dobře. Já osobně, jako malíř, to řeším tím, že hledám krásu, že se přimykám k umění,“ vzkázal.
14
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
