„Koupil jsem tehdy dokonce zájezd za patnáct tisíc korun, ale nedostal jsem výjezdní doložku. Ani mi tenkrát nedali vědět, že mi byl zájezd zamítnut,“ vzpomíná Runkas. V roce 1983 se nechal inspirovat rozhovorem vysílaným Hlasem Ameriky. Robert Hutyra tam tenkrát popisoval svůj únik za hranice pomocí horkovzdušného balónu.

„Trvalo mi dva roky, než jsem sehnal informace ke konstrukci balónu. Pravděpodobně byly z knihoven staženy po zaznamenání několika úniků přes hranice právě pomocí tohoto zařízení,“ popisuje Runkas. Na výrobě balónu potom společně s manželkou pracovali celý rok v místnosti dva a půl krát tři a půl metru.

V tomto prostoru se ženě Jiřího Runkase podařilo ušít balón o velikosti sedm set metrů čtverečních s třemi a půl kilometry švů. Nástroj úniku však manželé Runkasovi nikdy nepoužili.

„Odjel jsem tenkrát reprezentovat republiku v závodech rádiově řízených modelů lodí do Polska. Mezitím mě někdo udal a na zpáteční cestě mě odvezli přímo do basy. Zavřeli mě sice jen na dva měsíce, ale veškeré peníze jsem dal do valut, takže jsem o ně přišel,“ popisuje Runkas konec svého velkého plánu.

Dokončený balón uskladněný v dětské postýlce na chatě komunisté našli a zabavili. A také vyzkoušeli, zda je funkční, aby mohli disidentovi dokázat pokus o útěk.

O dalším útěku už později Runkas nepřemýšlel. Hned po Sametové revoluci však odjel na půl roku do USA. Dnes žije v Moravských Budějovicích, kde je také v muzeu vystaven jeho balón.

KRISTÝNA MICHNOVÁ