Manželům Dvorským z Valtic se to povedlo. Diamantovou svatbu oslavili v kruhu své početné rodiny v sobotu. Brali se přesně před šedesáti lety v české vesnici Vojvodovo v Bulharsku. „Bylo mi tenkrát teprve šestnáct let. Neměla jsem už tatínka a u manžela jsem tak našla potřebné zázemí,“ vyprávěla o nelehkých začátcích manželství Žofie Dvorská.
Manželu Josefovi bylo dvacet, když se ženil. „Chtěl jsem Češku, neradi jsme se ženili a vdávali s Bulhary, i když ve Vojvodovu několik smíšených rodin žilo.“ V malé české vesnici tak bylo těžké najít nevěstu, která by s ženichem nebyla spřízněna krví. „Také proto jsme byli rádi, když jsme dostali v padesátém roce možnost se do Česka vrátit. Jednak je to náš domov, jednak naše děti si mohly v budoucnu najít za partnera Čecha,“ dodává diamantový ženich. Přestěhovali se do Valtic, v pohraničí našla domov většina bulharských Čechů. Dodnes se scházejí v Novém Přerově.
Před svými třemi dcerami, šesti vnoučaty a pěti pravnoučaty na valtické radnici Dvorští nesměle slíbili, že spolu rádi setrvají i nadále. Svůj slib stvrdili polibkem, stejně jako před šedesáti lety při sňatku ve Vojvodovu. „Diamantová svatba je opravdu výjimkou. Za léta, po která jsem byla v radě města, pamatuji jen jednu, asi před rokem,“ vzpomínala starostka Terezie Lvová.
Manželé Dvorští jí i všem ostatním prozradili recept na dlouholeté manželství – vzájemnou úctu. „Často kdyby stál soudce přímo u nás v kuchyni, nechala bych se možná na místě rozvést. Kdybych ale kvůli tomu měla jet do Břeclavi, ještě po cestě by mě to přešlo, jak by se mi po manželovi začalo stýskat,“ tvrdila se smíchem Dvorská.
„S manželkou jsme měli a máme pěkný život. Nemůžu si stěžovat. Byl jsem spokojený za všech časů a největší radost mi dělají naše děti, které se k nám stále vracejí,“ prohlásil její manžel.
⋌Lenka Smyčková