Stala se tak nejpříjemnějším a nejoblíbenějším zaměstnancem obecních a městských úřadů. Jejím jediným přáním je pokračovat dál v práci a být k dispozici lidem.

„O soutěži jsem do poslední chvíle neměla ani ponětí. Je to totiž dílo mých spolupracovníků a pana starosty, kteří mě do soutěže přihlásili a tajili to přede mnou. Věděli, že bych s tím v žádném případě nesouhlasila,“ usmívá se stále ještě překvapená matrikářka, podle jejíchž slov byla obrovským úspěchem už jen nominace do soutěže.

Jak úřednice přiznává, o tom, co na ni vlastně kolegové z práce ušili, se dověděla teprve tehdy, když uspěla. Před rodinou dokonce to, že je nejoblíbenějším a nejpříjemnějším úředníkem z regionu, nějakou dobu tajila. Avšak marně. Rodina se o úspěchu dověděla od lidí na ulici, kteří je oslovovali.

„Ve čtvrtek večer porota soutěž vyhodnotila. Potom mi zavolala paní z nadace a sdělila mi výsledek. No a v pátek od rána mi chodily emaily, zvonily telefony a lidé mi blahopřáli,“ vyjmenovává žena, která si nejvíce váží právě hodnocení lidí z Velkých Pavlovic a okolí, kteří na úřad docházejí proto, že potřebují něco vyřešit a zařídit.

„Byla jsem velice příjemně zaskočená. Moje práce je totiž prací o lidech, pro lidi a s lidmi,“ podotýká sympatická vítězka, jejíž náplní práce je vedení matriky a evidence obyvatel.

„Je to krásné a pestré povolání. Když člověk zalistuje v matriční knize, uvidí tam narození, uzavření sňatku nebo úmrtí, představí si pod tím nějaký životní příběh. Matrika je tedy vlastně kus historie, kronika,“ zamýšlí se Švástová, jejímž snem je nadále pracovat pro lidi a vycházet jim vstříc.