„Koně jsou můj život, je to doslova srdcová záležitost. Mezi koněm a žokejem nebo trenérem musí být souznění a tolerance. Bez toho to nejde,“ popisuje vztah mezi ním a jeho rychlonohými miláčky úspěšný trenér, který se nyní připravuje na začínající jezdeckou sezonu.
„Příští týden se chystám na první závod této sezóny do Prahy. Poběží ho klisna Aglomerace, ke které jsem citově nejvíce vázaný. Poté následuje Bratislava, Itálie a Lysá nad Labem. Je to náročné, a to nejen finančně. Závody jsou hned po sobě, takže se vůbec nezastavím,“ přiznává Průdek, který má v současné době ve výcviku sedm koní.
Jeho největší chloubou je momentálně valach Askot. Ten vybojoval v loňském roce třetí místo v dostihu v italském Grosetu. Úspěšný i ve Velké pardubické, kterou dokončil na šesté a sedmé příčce. „Když jsme se loni účastnili v Pardubicích závodu Cena Labe, skončil Askot původně třetí. Po našem protestu měl být první, nakonec ale po odvolání komise skončil na druhém místě,“ vzpomíná na další z prestižních soutěží, kde Askot skončil mezi nejlepšími.
„Každý závod prožívám se strachem. Samozřejmě si přeji, aby můj kůň zvítězil. Ale nejdůležitější pro mě je, aby doběhl v pořádku a nic se mu nestalo. Když se kůň zraní, žokej to mnohdy ani nepocítí. Není to jako u člověka. Ten, když se zraní, tak se nechá hned ošetřit. Ale zvíře tvrdohlavě s vypětím všech sil doběhne klidně až do cíle závodu,“ srovnává rakvický nadšenec.
Podle něj je potíž v tom, že čím déle zraněný kůň běží, tím více se jeho problém zvětšuje a léčba je potom náročnější. „Zranění a bolest koně prožívám nejen já, ale i majitel koně. Je to vlastně člen rodiny a jeho bolest je i moje,“ potvrzuje trenér, že dostihoví koně jsou pro něj víc než jenom zvířata.
Přesto tvrdí, že i když je to těžké, snaží se nevázat se ke koním, které trénuje, citově. „Snažím se o to, abych si koně moc nepřipustil k tělu. Je to to nejhorší, co může trenér udělat. Potom je totiž strašně těžké se s koněm rozloučit,“ ví ze zkušenosti pětačtyřicetiletý muž.
S koňmi tráví spousta času nejen on, ale i celá jeho rodina. Právě manželka Eva totiž trénuje Askota, s nímž se letos chystá znovu do Itálie. Stejně tak i dcery Bára a Karolína koním věnují každou volnou chvíli.
„Pokud by ke koním neměla vztah celá rodina, nemohlo by to nikdy fungovat,“ podotýká Průdek, který je vděčný také obci Rakvice za toleranci a možnost jezdit s koňmi volně na obecních pozemcích.
