„Arménská kuchyně stojí na grilované zelenině, jehněčím a vepřovém masu a chlebových plackách. Těm se říká lavaše. Sladké pak zastupuje medovník, ořechy namáčené v hroznové šťávě a ovocné placky. Ty se suší a řežou na pásy. Typická je i tolma, vařené maso s rýží zabalené do vinného listu," představil kuchyni své vlasti Edik Vardaňan.

Ten se na festivalu každoročně podílí už od jeho počátku. Podobně jako ostatní nese dál původní ideu. Podle ní se v Mikulově představují jeho obyvatelé pocházející z různých koutů. A to právě přes své národní chutě a recepty.

Mongolové chyběli

Obliba netradičního a vizionářského gastrofestivalu, jehož obdoby se dnes rozvíjí po celé republice, na sebe nenechala dlouho čekat. Mezinárodní ochutnávku doprovází i obsáhlý kulturní program.

Letos mu dominoval slepý romský akordeonista Mário Bihári. Ten je známý z kapely Koa Zuzany Navarové. Pod Pálavou zahrál dvakrát a představil svou world music sestavu Bachtale Apsa.

„Nejvíc jsem si užila bulharské karbanátky, takzvané kjufte, srbské čevapčiči a ruský boršč. Jezdím sem pravidelně. Povzdechli jsme si jen, že tu letos chyběla mongolská kuchyně. Její masové taštičky vždy nakoupíme i do zásoby," podělila se Tereza Zlámalová, jež přijela z Olomouce.

Neopominutelnou součástí se stala i nedělní hromadná snídaně na tamním Náměstí, kde po celý víkend voní masa i koláče různých národností. Letos se přesunula k benjamínkovi mikulovských výstavních prostor, Galerii U ní.