„Po bouřece se nádvoří propadlo. Při průzkumu vzniklé kaverny jsme objevili puklinu, která směřuje pod zámek a v zadní části se rozšiřuje na deset metrů vysokou, patnáct dlouhou a dva metry širokou síň,“ uvedl jeden ze čtyř speleologů, kteří pod nádvořím pracují, Jiří Kolařík.
Další pokračování chodby je podle jeho slov zatím zavaleno asi třiceti kubíky zeminy, které se propadly dolů. „Včera jsme jeden ze závalů odstranili a dostali jsme se do dvanáctimetrové propasti, která je dole opět uzavřená závalem,“ přiblížil včera speleolog.
Propast podle odborníků vede ještě asi o dvanáct metrů hlouběji. „Uvidíme, co se ukáže dole, protože v těch nižších částech bývají prostory ještě daleko větší než nahoře,“ těšil se Kolařík.
Jeskyňáře prý nález příliš nepřekvapil. Zato zcela jistě potěšil. „Už před časem se mluvilo o tom, že pod zámkem nějaké chodby vedou. Že jsou až takových rozměr, to nikdo nepředpokládal. Je to poměrně velký objev,“ pochvaloval si Kolařík.
Jeskyňáři prý v mikulovském podzemí strach nemají. Jediné, čeho se obávají, je to, že se prolomí překlad, který vchod do útrob Země podepírá.
Za propad půdy může voda
Propad půdy způsobila nejspíš voda, která dlouhodobě vymílala štěrkový násyp a splachovala ho dolů. „Je to jeskynní prostor a tím, jak pršelo, tak štěrkopískové vrstvy se vymílly do jeskyně. Silný liják pak dílo dokonal“ myslí si ředitel Regionálního muzea v Mikulově Petr Kubín.
Narušení statiky zámku podle něj zřejmě nehrozí, přestože podobných dutin je pod zámkem nejspíš mnohem víc. „Je to ve skále, která klenby drží, takže doufám, že to zámek nijak neohrozí. Zájemci si ho mohou prohlédnout úplně bez omezení,“ řekl Kubín.
Podzemí se možná otevře veřejnosti
Prozatím do chodeb mohou pouze zkušení jeskyňáři. Kubín ale nevyloučil, že by se do nich mohli v budoucnu podívat také turisté. „Zajištění bezpečnosti bude stát sice několik set tisíc, snad by se nám to ale mohlo vrátit s příchodem více turistů,“ doufá.
Hluboké trhliny si všímají také návštěvníci zámku. „Z domu nám volali, abychom se podívali na zámek, že se propadlo kus nádvoří. Je to opravdu něco. Přírodní jeskyně na zámku, to se jen tak nevidí,“ myslí si Lucie Špetíková z Ostravy.
Historie mikulovského zámku
Vlivem válečných nájezdů se z románské, první historicky doložené, stavební etapy města nic nezachovalo, vyjma jediné stopy ze zámeckého vrchu, kde vyrostl kolem roku 1218 středověký královský a od roku 1249 lichtenštejnský hrad. Dodnes zachovanou uměle vytesanou skalní branou se vcházelo do hradního nádvoří a hradního paláce , střeženého od severu válcovou věží z poloviny 13.století.
V budování hradu pak pokračují první Lichtenštejnové. Hlavní přestavba se uskutečnila ve 14.století, kdy pozdně románský hrad byl přebudován v hrad gotický. V té době vzniká předhradní věž s břitem a další hranolová věž. Vlastní hrad měl tři podlaží. V osmdesátých letech 14.století byla vestavěna do hlavní věže hradní kaple,která měla tvar válce s osmibokou věží. V polovině 16.století z obav před blížícím se tureckým nebezpečím dochází k nové přestavbě mikulovského hradu. V rozích obranných zdí jsou v letech 1540-1550 vybudovány na jihovýchodní, jihozápadní a západní straně mohutné a pevné bastiony, vysunuté z hradebního pásu s půlkruhovitě ukončenými dělostřeleckými rondery, které zůstaly dodnes charakteristickým znakem zámku. V roce 1560 slábne moc Lichtenštejnů a město se na krátkou dobu dostává do rukou uherského válečníka Ladislava Kereczenyiho z Kanyaföldu. Ten začíná po požárech v roce 1561 přestavovat hrad v renesanční zámek. Panství pak přechází v roce 1575 do moci Ditrichštejnů. Ti pokračují v přeměnách zámku za mimořádného úsilí Františka Ditrichštejna, olomouckého biskupa a skutečného vládce Moravy, který přestavuje zámek ve svou hlavní rezidenci. V této době, tj. v letech 1611 až 1618, nabývá hrad podoby pozdně renesančního sídla. Zmíněné bastiony jsou na západní straně zaklenuty a zvýšeny o jedno patro. Současně je opatřen stropem nejmohutnější bastion, vysunutý z hradeb severním směrem, a je v něm umístěn reprezentační Sál předků. Tato přestavba se protahuje až do roku 1633.
Po požárech v roce 1719 dostal zámek novou podobu v duchu vrcholného baroka. Architekt Gustav Alexander Oedtl změnil dosavadní třípatrovou budovu na dvoupatrovou, přičemž její výška zůstala zachována. Na východní straně je zbořena hradební zeď a na jejím místě vystavěna letní jezdecká škola se schodištěm do zahrady. Až roku 1728 byla dokončena jízdárna (dnešní divadelní sál), níže pak stáje a deputátní budovy. Na východní straně vzniká místo krytého altánu terasa na mohutných arkádách.
V roce 1945 je zámek zapálen ustupujícími nacistickými vojsky a ze zámku zůstávají jen ohořelé trosky. V roce 1947 se začíná s obnovou zámku do dnešní podoby.
