V hodiny vyčleněné pro veřejnost si podle něj chodí ke škole díky zařízení za dva miliony korun, které před dvěma lety pořídilo město, zabruslit v průměru kolem šedesáti lidí. Někdy i více, podle počasí. „Přicházejí zájemci všeho věku, i jeden sedmasedmdesátiletý pán. Hlavně Mikulované, ale tuto sezonu jezdí více také lidé z okolí. Dokonce
 i z Bře­clavi," diví se. Za vstup vybírá čtyřicet korun na osobu bez ohledu na čas strávený na ledě.

Od podvečerních šesti hodin pak slouží plocha ohraničená mantinely o rozměrech třicet krát patnáct metrů partám nadšenců, kteří na ní hrají hokej. „Je to dobrá věc, jako zimní stadion, jenom venku. Na rybnících už se dneska bruslit nedá, lidé jsou rádi, že mají kam chodit. Bruslit se tu učí plno malých dětí. A v pracovní dny od osmi do půl třetí, kdy plocha slouží školám, se tady vystřídá i pět stovek školáků," vypočítává Sehnalík.

Nad nulou? Nevadí

Za speciální zařízení na výrobu ledu je rád
i proto, že má díky němu přes zimu práci. „Jsem tady už druhou sezonu. Dříve jsem býval od listopadu až do března doma, teď mám uplatnění i přes zimu," kvituje třiačtyřicetiletý Mikulovan, který se už šest let stará 
o sportovní areál školy.

K ledu chodí denně, i o víkendech. „Jsem tady od rána do večera, často i s přítelkyní, která mi pomáhá. Když otevíráme v osm, musím přijít už 
o půl sedmé a nastartovat mašinu. Denně děláme novou vrstvu ledu. A díky šikovnému školníkovi zajišťujeme 
i brou­šení bruslí," popisuje muž, který areál uklízí a zajišťuje také veškerou údržbu.

Z teplot nad nulou strach nemá. „Už jsme bruslili, i když bylo plus osmnáct. Když to netrvá dlouho, ustojíme to. Jenom jsem od soboty zakázal chodit na led lidem v botách. Oteplilo se, chodníky jsou plné soli, dělalo by to neplechu," vysvětluje Sehnalík. Je přesvědčený, že minimálně do konce února bude mikulovská plocha sloužit bruslařům určitě. A pak se uvidí.