„Jeden stacionář jsme založili už v Brně, pak jsme se ale přestěhovali do Novosedel a po narození dcery nás jiní rodiče oslovovali s tím, zda bychom něco pro postižené udělali. I když jsme už měli zkušenosti, začátek Biliculua byl náročný," přiznává Malásek.

V kontaktu byl například se sociálními odbory, díky nimž se další rodiny s postiženými dětmi dozvídaly, kam se mají s žádostí o pomoc obrátit. „Biliculum znamená svítání, což má ukázat naději pro postižené v břeclavském okrese. Na začátku jsme spolupracovali s osmi rodinami, teď už je jich 25," vypráví Malásek. Kromě zvýšeného počtu klientů se nabízené služby rozšířily například o Stonožku. Jde o projekt zaměřený na pomoc rodičům, kteří se kvůli starání o postiženého potomka dostali do sociálních problémů, ztratili společenské postavení či bližší kontakt s okolím.

„Jsme rádi za vše, co se nám podařilo. Krásné chvíle jsme ovšem zažívali možná překvapivě hlavně na začátku, kdy jsme to dělali srdcem. Postupně ale člověk zjistí, že všechno se takto řešit nedá. Je potřeba myslet i ekonomicky. Musíme zvládat spoustu papírování, což pro některé není jednoduché," míní Malásek.

Biliculum dnes pracuje s rozpočtem přesahujícím šest milionů korun. Mezi hlavní podporovatele patří Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj či soukromí sponzoři. Od roku 2014 se občanské sdružení změní na obecně prospěšnou společnost.