Má se stát unikátem na Moravě a vytvořit z Mikulova ještě více žádanou turistickou destinaci. K rekonstrukci mikve, neboli židovské obřadní síně, ale pravděpodobně v nejbližší době nedojde. Opravu nádrže ze šestnáctého století s přírodním pramenem vody chce sice financovat investor z Izraele, navrhovanou sumu i dobu, do níž mají být práce hotovy, považuje Spolek přátel židovské kultury za neadekvátní.
Židovská lázeň, jíž před třemi lety objevil archeolog mikulovského Regionálního muzea Petr Kubín, tak bude možná ještě léta ukryta před zraky veřejnosti.

Mikve se může údajně poškodit


„Pochybuji o tom, že rekonstrukce proběhne. Lidé, kteří toto chtějí financovat, trvají na tom, aby do mikve měli přístup již od dubna příštího roku. To je nemožné,“ upozornila na šibeniční termín Marie Leskovjanová ze Spolku přátel židovské kultury Mikulov.
Nesmyslná je podle ní také částka, která má být pro rekonstrukci využita. Investor se zavázal, že zajistí sumu ve výši dvou milionů korun. „Tyto peníze ničemu nepomohou. Stane se pouze to, že se lázeň znehodnotí. To nepřipadá v úvahu,“ zdůraznila Leskovjanová.
Otevření unikátní židovské obřadní síně nedoporučují údajně ani odborníci „Oslovili jsme lidi z památkového ústavu v Brně, ti nám sdělili, že za tyto peníze mikve nelze zrekonstruovat. Podle nich by bylo zapotřebí téměř trojnásobek. Navíc je tady další problém. Pokud nebude síň do dubna zpřístupněna, investor finance neposkytne,“ vysvětlila Leskovjanová.
Představitelé Mikulova mají o otevření mikve, která je momentálně zakonzervována, eminentní zájem. Jestliže by k ní došlo, stal by se Mikulov jediným místem na Moravě a druhým v republice, kde bude tato obřadní místnost v původním provedení přístupná lidem…

Více v Břeclavském Deníku ve středu 15. srpna

Mikve

Židovská rituální lázeň (též Mikve, z hebrejštiny) „sebrání“ nebo „shromáždění vody“ (srv. Gn 10) je nádrž s přírodní vodou, která slouží k duchovnímu očištění. Mikve by měla pojmout nejméně 762 litrů vody a být dost hluboká, aby umožnila dospělému úplné ponoření. Ve starověkém Izraeli používali mikve kněží k rituální očistě před službou v Jeruzalémském chrámu. V současné době mikve slouží pro duchovní očistu ženy po menstruaci, po porodu, či jiném krvavém výtoku. Ponoření do mikve je také nezbytnou součástí konverze k judaismu (musí jej podstoupit jak mužští, tak ženští konvertité.) V mikvi se dále košerují některé druhy nádobí vyrobené nežidovském prostředí, před použitím v židovské kuchyni. Muži chodí do mikve zpravidla pouze v období tzv. Vysokých svátků (Roš ha-šana a Jom Kipur) za účelem duchovní přípravy a očisty před těmito významnými židovskými svátky. Chasidští muži chodí za stejným účelem do mikve dokonce i v předvečer šabatu.
K ženské sekci současné mikve je často připojen kosmetický salón nebo kadeřnictví.
V minulosti byly mikve umísťovány do sklepů domů sousedících s modlitebnami. Tyto kamenné nádrže byly napájeny podzemními prameny, protože musely mít přirozený přítok a odtok vody. O zákonech rozhodujících o tom, jak se budují rituální lázně a jakého typu vody je možno použít, pojednává traktát Mikva'ot v Mišně.
Ve státě Izrael bylo nalezeno několik mikví, které odpovídají stejným halachickým předpisům jako současné rituální lázně.
[editovat] Mikve v Česku
V Česku se dochovalo několik starých židovských lázní, jsou ale využívány převážně jako turistické atrakce. V Boskovicích na Blanensku byla náhodně objevena lázeň zasypaná uhlím. Po částečné rekonstrukci byla zpřístupněna turistům. Zasypaná mikve byla objevena při stavbě činžovního domu v Mikulově na Břeclavsku. Dochovala se i rituální lázeň ve Znojmě, nevyužívaná od roku 1454, v Dobrušce na Rychnovsku nebo u Pinkasovy synagogy v Praze.
V Česku slouží Židům k očistné lázni dvě mikve; jedna v Praze (nachází se v sousedství Pinkasovy synagogy) a druhá od října 2006 v Brně. Vznikla ve sklepních prostorách domu na třídě kapitána Jaroše patřícího židovské obci. Musela být vybudována nově, neboť žádná historická lázeň se v Brně nedochovala.

Zdroj: Z Wikipedie, otevřená encyklopedie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mikve

Mikve v české literatůře:

Golet v údolí - Olbracht Ivan
Kniha Golet v údolí se skládá ze tří povídek. Povídky zachycují život židovské vesnice Polana v Podkarpatské Rusi. Lidé ve vesnici se řídí ustálenými obyčeji a náboženskými příkazy, které spojují židy, i bohaté a chudé. Obec žije v jakési izolaci.

povídka: Událost v mikve
Každý předšábesový večer se muži z celé vesnice scházeli, aby se podrobili posvátné koupeli v mikve. Koupel taky absolvovali i ženy, a to čtrnáct dní po objevení červeného květu. V tuto dobu byly ženy nečisté a nesměli se dotýkat mužů, ani s nimi mluvit. Noc po koupeli mohli plnit manželské povinnosti. Pinches Jakubovič se obával okamžiku, kdy do mikve vstoupí jeho žena Brana. Brana byla dobrou matkou, ale s Pinchem zacházela hodně krutě. Prosil boha o zázrak. Večer se scházeli muži v mikve. Pinches šel do mikve jako první, ale všiml si, že není mikve plná. To znamenalo, že je nečistá. Všichni byly tímto velmi zaskočeni, jen Pinchovi to bylo tak trochu jedno. V úterý se jelo pro rabího, aby mikvi naplnil. Jakmile byla mikve zase plná, jako první se spěchala umýt Brana. Vyšlo najevo, že nehodu v mikvi způsobil Pinches, a to jenom proto, aby oddálil okamžik plnění manželských povinností.

Zdroj: referaty.sblog.cz

Základní pojmy židovského náboženství

Judaismus
To, že se židovská kultura udržela po tisíciletí a že byla schopna sjednotit i jedince rozptýlené v zeměpisně velmi vzdálených oblastech, je připisováno především duchovnímu životu Židů, jehož základem je silné náboženské cítění. Jedná se o zřejmě vůbec nejstarší monoteismus nazývaný judaismus.
Jméno boží zní v hebrejštině Jahve (tetragram JHWH). Toto posvátné jméno nelze vyslovovat, takže se opisuje jako Adonaj = Pán, Elohim (Eloah = Bůh) nebo ha-Šem = Jméno. V českých biblických překladech se v tomto významu setkáváme se slovem Hospodin. Jméno Jahve je vykládáno jako "Jsem, který jsem", tedy jako vyjádření absolutnosti a jedinečnosti Boží existence. Na rozdíl od ostatních staroorientálních bohů zaujímá hebrejský Bůh ojedinělé postavení - není jedním z mnoha, je Bohem jediným - nemá manželku, sourozence, syny ani dcery jako jiná starověká božstva v polyteistických systémech. Není bohem přírodního dění, nerodí se a neumírá s přírodou, projevuje se pouze ve vztahu k člověku, vůči němuž nastoluje systém přísných etických požadavků, je Bohem žárlivým, milujícím i trestajícím. Biblický Hospodin nesmí být výtvarně zobrazován, což bylo na starověkém Předním východě něčím naprosto výjimečným. Z přísného monoteismu judaismu vyplývalo i silné nepřátelství k jiným kultům - za modloslužebnictví platil trest smrti.

Obřady během života
Nejen kolektivní svátky, ale i individuální rituály hrají v životě pravověrného Žida velkou roli. Náboženské a všední se prolíná a celá existence jedince je vztažena k posvátnu.

Obřízka - brit mila
Již krátce po narození je židovský chlapec přijat do pospolitosti a jeho posvátný vztah k Bohu je stvrzen prostřednictvím pro pravověrné Židy mimořádně významného obřadu: obřízky. Obřízka - brit mila je vedle zachovávání šabatu nejdůležitějším symbolem smlouvy mezi Bohem a Izraelity. Proto také byl tento úkon předmětem největší nenávisti nepřátel Židů.
Obřízka se provádí buď v domácnosti, nebo v synagoze za účasti celé komunity, přinejmenším již zmíněného minjanu, (desíti dospělých mužů židovského vyznání). Obřízku provádí mohel, jímž se může stát pouze zbožný muž s příslušnými lékařskými a rituálními znalostmi. Obřízka se provádí speciálními nástroji, především speciálním obřízkovým oboustranně naostřeným nožem s kulatou špičkou. Další součástí obřízkové soupravy je např. obřízkové křeslo, zástěna, apod.
Obřad se provádí zpravidla osmý den po narození chlapce. Jeho přidržení při obřadu je čestným úkolem, který připadne zpravidla otci nebo kmotrovi zvanému kwater. Vlastní obřízka spočívá v odříznutí předkožky, na ránu se pak nanáší hojivý prášek.

Bar micva
Důležitým mezníkem v životě pravověrného Žida je dosažení dospělosti. Chlapec ji získává ve věku 13 let; stává se bar micva - synem povinnosti, což znamená, že je plně odpovědný za své činy. Dospělým je prohlášen na slavnosti v synagoze konané prvního šabatu po dovršení 13ti let. Při této slavnosti má hoch právo přečíst úsek z Tóry a od tohoto okamžiku si připíná při modlitbě modlitební řemínky - tefilin, které jsou také častým darem k tomuto obřadu. K jiným oblíbeným darům patří též rituální čepička kipa, též jarmulka.

Bat micva
Obdobným obřadem při dosažení dospělosti procházejí dívky již ve dvanácti letech. Obvykle při této příležitosti přednesou v synagoze přednášku na téma z Tóry. Od tohoto okamžiku jsou z náboženského hlediska uznány dospělými.

Svatba - chatuna
Podobně jako v jiných kulturách a náboženstvích, i u Židů se posvátné spojení muže a ženy těší velké úctě. V Bibli v Knize přísloví najdeme větu: "Kdo našel ženu, našel dobro a získal milost Boží." (Přísl. 18,22). Svatba - chatuna je největší událostí v životě manželského páru. Uzavření manželství předchází sepsání svatební smlouvy, tzv. ketuby, v níž jsou stanovena práva a vzájemné závazky manželů, případně zajištění ženy v případě úmrtí manžela nebo rozvodu. Tato skutečnost připomíná, že sňatek má svůj původ ve starém majetkovém právu a původně byl spíše obchodní smlouvou.
Protože ketubu je nutné během obřadu podepsat, není možné konat svatby o sobotách (psaní je považováno za pracovní činnost, která je o šabatu zakázána). Dopoledne svatebního dne tráví snoubenci půstem.

Svatba se koná pod chupou - svatebním baldachýnem drženým na čtyřech tyčích, který symbolizuje budoucí domov manželů. Nevěsta - kala - je oblečena v bílém a má na obličeji závoj. Pokud se obřad koná v synagoze, což ovšem není podmínkou, je chupa umístěna na bimě - vyvýšeném místě, na němž je umístěn čtecí pultík.
Ještě před samotným sňatkem probíhá první část obřadu, zasnoubení - erusin. Poté, co je nevěsta přivedena pod chupu, sedmkrát obejme ženicha a rabín po požehnání snoubencům. Poté jim dá okusit prvního vína ve společném svazku. Potom ženich navleče nevěstě na ukazovák pravé ruky zásnubní prsten a vysloví prastarou formuli: "Budiž mi zasvěcena tímto prstenem podle zákona Mojžíšova a Izraele." Před vlastním sňatkem je veřejně předčítána ketuba, pak novomanželé vypijí druhý pohár, následuje vlastní sňatek nisuin se zpívaným požehnáním a modlitbami, které pronáší chazan nebo rabín. Na závěr ženich rozbije sklenici, na což přítomní reagují zvoláním "mazal tov!" (Mnoho štěstí!) Tím se naplňuje příkaz, aby člověk ani v nejšťastnějších chvílích života nezapomínal na zničení Chrámu.

Židovské manželské právo zná levirátní manželství jibum, což znamená, že zemře-li muž z bezdětného manželství, je jeho bratr povinen se oženit s vdovou a první syn z tohoto svazku nese jméno zemřelého a je považován za jeho syna. Odmítne-li bratr takovýto sňatek, musí podstoupit obřad chalica ( doslova "zutí"), při němž mu vdova po jeho bratru před svědky zuje střevíc. Tímto aktem jsou oba zproštěni vzájemného závazku.
Židovské náboženství připouští rozvod, rabínský soud však k němu musí dát souhlas zpravidla až tehdy, kdy selžou všechny pokusy o smír mezi manželi (v tom se angažují příbuzní obou partnerů, rabín a často i jeho manželka). Poté je manžel povinen vystavit ženě rozvodový list get, který má oficiální právní platnost, obsahuje jména stran, datum a místo jednání apod. Tento dokument ruší doposud existující manželství.

Jméno
pojmenování potomka hebrejským jménem je provázeno tradičními obřady. Když se narodí chlapec, po osmi dnech se účastní obřadu zvaného brit(zkratka brit mila, což znamená "smlouva obřezání" neboli obřízka). Tento úkon potvrzuje, že dítě již není jen potomkem Adamovým, ale stává se také členem židovského národa. Jakmile je obřízka hotova, vezme otec dítě a mohel pronese chválu k Bohu a požehnání dítěti. Poté dostane chlapec hebrejské jméno- v tradiční formě vypadá následovně:jméno chlapce-ben-jméno otce. Tímto jménem bude jednou vyvoláván ke čtení Tóry a bude vyryto také na jeho náhrobku. Někteří Židé měli dvě jména, hebrejské a jeho ekvivalent v nářečí. U Aškenázů se tradičně dávalo jméno po některém zesnulém příbuzém.
Obřad, při kterém se dává jméno děvčeti, se koná v synagoze při nejbližším šabatu, kdy je otec vyvolán, aby četl z Tóry. Vznikají také nové rituály u příležitosti narození dcery, jedním z nejoblíbenějších je simcha bat "veselí z narození dcery". Hebrejské jméno pro dceru má podobu:jméno dívky-bat-jméno otce.
Co se týče přebírání manželova příjmení po svatbě, nejedná se o automatickou záležitost, jeden z manželů-nejčastěji právě žena, se rozhodne, zda chce přijmout nové příjmení či nikoli nebo tak vyplývá z tamních zvyklostí, například na Islandu nepřebírá manželka příjmení svého partnera vůbec.

Židovská domácnost
Pro židovskou domácnost je typická tzv. mezuza, kovová či kožená schránka připevňovaná na zárubně (veřeje) vnějších dveří i každé z obytných místností šikmo na pravou veřej asi ve dvou třetinách její výšky. Schránka obsahuje ručně psaný text židovského vyznání víry Šema Jisrael ( Slyš, Izraeli) napsaný profesionálním písařem. Když zbožní Židé vcházejí do domu nebo jej opouštějí, mají ve zvyku dotknout se mezuzy a políbit ji. Přitom mezuza není chápána jako nějaká magická ochrana domu, ale jako připomínka zákonů judaismu a toho, že jsou v domě dodržovány.
Uvnitř domu je pak dalším znakem judaismu mizrach (doslova východ), zpravidla vhodně ozdobená deska označující správný směr, kterým je třeba se otočit čelem při modlitbě. Směřuje tedy na východ, k Jeruzalému, k tzv. Západní zdi, poslednímu hmotnému pozůstatku z tzv. Druhého chrámu, nejposvátnějšímu místu judaismu. Jediná tato zeď se zachovala po obléhání a zničení Druhého Chrámu Římany v r. 70 n.l. (viz výše - churban) a je nazývána Zeď nářků, místo modliteb, ale i místo současných střetů mezi Židy a Palestinci.
K vybavení židovské domácnosti patřily podle její zámožnosti vždy vedle modlitebních knih a literatury náboženské i různé předměty pro provozování domácí pobožnosti. Zejména se jedná o šabatové a chanukové svícny, poháry, mísy, kořenky a textilie.

Košer - kašrut
Pro chod pravověrné židovské domácnosti mělo klíčový význam zachovávání tzv. kašrutu: košer předpisů spojovaných s rituální čistotou jídla. Tóra a Talmud přesně určují, co pravověrný Žid smí či nesmí požívat.
Především je povoleno jíst jen rituálně čistá zvířata. Do této skupiny patří:
• ze savců pouze přežvykující sudokopytníci, tedy hovězí dobytek, ovce a kozy,
• z ptáků holubi a drůbež,
• z ryb (vodních živočichů) jsou povoleny pouze ty, které mají šupiny a ploutve (proto Žid nesmí konzumovat úhoře ani žraloka)

Přísně zakázány jsou:
• všechny druhy plazů (hadi, ještěrky)
• obojživelníků (žáby)
• měkkýšů (hlemýždi, ústřice, škeble) i korýšů (krabi, raci)
• ze savců jsou zakázáni: vepři, velbloudi, koně osli, hlodavci (tedy i králík), masožravci, tlustokožci a vodní savci (velryba)
• z ryb (vodních živočichů) žralok, rejnok, jeseter (ani kaviár), úhoř a všechny dravé ryby
• z ptáků draví ptáci, mrchožrouti
• hmyz - s výjimkou čtyř druhů kobylek

Aby bylo maso rituálně čisté, musí být zvíře poraženo podle předpisů halachy. Porážku - šechitu - provádí specielně školený odborník - šochet - specielním košerovacím nožem. Účelem tohoto postupu je zajistit, aby se zvíře co nejméně trápilo a aby z těla odešlo co nejvíce krve, jejíž požívání je přísně zakázáno. Proto je velká pozornost při přípravě masa věnována odstranění zbytků krve z masa solením a máčením.

K důležitým zásadám košer patří také důsledné oddělování masité a mléčné stravy, což vyplývá z biblického příkazu: "Nevař kůzle v mléce jeho matky." Nejen že je zakázáno konzumovat masité a mléčné potraviny současně, ale dokonce je nezbytné mít pro obě skupiny jídel zvláštní nádobí (příbory, misky hrnce, pánve), dokonce i utěrky a dřezy.

Než smí Žid sníst mléčný pokrm po masitém jídle a naopak, musí uplynout předepsaný časový interval: půl hodiny, jedna až tři hodiny, v nejpřísnějších předpisech šest hodin. Mnohde se v domácnostech vyskytovaly zvláštní sady nádobí pro svátek Pesach, které se používaly jen o tomto svátku.
Předpisy o košer potravinách se vztahují i na ovoce, zeleninu, víno i mléko, dokonce i pivo. (Určití výrobci, kteří chtějí vyrábět pro ortodoxní židovskou komunitu, musí získat pravidelně se obnovující a přísným předpisům podléhající osvědčení o tom, že jejich produkty jsou košer. Takovéto výrobky jsou podstatně dražší, než běžné.)

Smysl košer předpisů nám z dnešního hlediska může připadat jako přežitek, z jiného úhlu pohledu ovšem musíme připustit, že košer předpisy vytvářejí výrazný životní styl, odrážejí v době jejich vzniku opodstatněné hygienické normy, odrážejí se v nich i zásady racionální výživy a v neposlední řadě pozvedávají mnohdy již rutinní požívání jídla na vyšší duchovní úroveň. V širším kontextu pak košer znamená nejen to, co je vhodné jíst, ale přeneseně i to, co je podle židovského zákona obecně správné a přijatelné. Tento termín pronikl i do obecného povědomí jako označení toho, je v souladu s pravidly.

Slovníček:

Adar = poslední, dvanáctý měsíc židovského lunárního kalendáře (únor-březen)
aškenazští Židé = Židé usazení ve střední, východní a západní Evropě
bar micva = dosažení dospělosti, chlapec jí dosahuje ve věku 13 let; stává se synem povinnosti
bat micva = dosažení dospělosti u dívek, již ve dvanácti letech
brit mila = obřízka
diaspora = rozptýlené osídlení mimo původní domovské území
erusin = vstupní část svatebního obřadu, zasnoubení
get = rozvodový list, který má oficiální platnost
ghetto = pův. ve středověkých evrop. městech uzavřená ulice nebo čtvrť vyhrazená Židům
halacha = souhrn židovského náboženského práva
havdala = obřad rozdělení, jímž se odděluje den sobotní do následujících všedních dnů
chala = bílé pečivo v podobě pletené housky sypané mákem a o svátcích doplněné rozinkami
chamec = označení pro vše, co prošlo kvasným procesem a musí být odstraněno z příbytku před začátkem svátku Pesach
chalica = obřad (doslova "zutí"), při němž muži vdova po jeho bratru před svědky zuje střevíc. Tímto aktem jsou oba zproštěni vzájemného závazku uzavřít levirátní manželství.
Chanuka = Svátek světel, též Svátek zasvěcení, osmidenní (25. Kislev - 2. Tevet)
chanukija = osmiramenná menora užívaná při oslavě svátku Chanuka
chatuna = svatba
chasidismus = (chasidim = zbožní), mystické židovské hnutí vzniklé v 18.stol. na území Polska a Ukrajiny
chazan, čili kantor - zástupce shromážděné obce, který v synagoze řídí modlitby, předčítá a předzpěvuje melodické partie
chodeš = měsíc židovského kalendáře, který má střídavě 29 a 30 dní
chupa = svatební baldachýn drženým na čtyřech tyčích, který symbolizuje budoucí domov manželů, obřad se odehrává pod tímto baldachýnem
churban = zničení Druhého Chrámu Římany v r. 70 n.l.
Ijar = druhý měsíc židovského lunárního kalendáře (přibl.duben-květen)
jad = ukazovátko užívané při četbě z Tóry, které má nejčastěji podobu ruky se vztyčeným ukazováčkem
jarmulka nebo kipa = čepička, kterou si muži pokrývají hlavu při modlitbě, neboť vstoupit do synagogy či provádět modlitbu s nepokrytou hlavou není dovoleno
Jerušalaim = Jeruzalém
jibum = levirátní manželství, které znamená, že zemře-li muž z bezdětného manželství, je jeho bratr povinen se oženit s vdovou
jidiš = jazyk aškenazských Židů, směs hebrejštiny a němčiny
Jom-ha-šoa = vzpomínka na oběti holocaustu. slaví se 27. Nisanu
Jom kipur = Den smíření, 10.Tišri
Kanaán = Zaslíbená země
kantor viz chazan
kašrut viz košer
ketuba = svatební smlouva
kipa viz jarmulka
Kislev = devátý měsíc židov. lunárního kalendáře (přibl. listopad-prosinec)
košer = soubor předpisů spojovaných s rituální čistotou jídla
luach = židovský kalendář založený na lunárním cyklu
macesy = nekvašené chleby připravované o svátku Pesach
mechica = přepážka oddělující muže a ženy při bohoslužbě v synagoze
menora = sedmi nebo osmiramenný svícen, jeden ze symbolů judaismu
mezuza = kovová či kožená schránka připevňovaná na zárubně (veřeje) dveří židovského příbytku. Obsahuje ručně psaný text židovského vyznání víry.
mikve = rituální lázeň sloužící k fyzické i duchovní očistě
mincha = odpolední modlitba v synagoze o šabatu
minjan = minimálně deset dospělých mužů židovské víry, podmínka, bez níž není možné zahájit obřad v synagoze
mišna = zapsaný a kodifikovaný souhrn závazných pravidel pro nejrůznější oblasti života
mizrach = (doslova východ), zpravidla ozdobená deska označující správný směr, kam je třeba se otočit čelem při modlitbě
mohel = speciálně školený muž provádějící obřízku
ner tamid = věčné světlo hořící před svatostánkem v synagoze
Nisan = první měsíc židovského lunárního kalendáře (přibl. březen-duben)
parochet = opona svatostánku na Tóru, která je stejně jako její pláštík pokud možno vyrobena z drahého materiálu a honosně vyzdobena nejčastěji vyšíváním
Pesach = Svátek překročení, též Svátek nekvašených chlebů, 15.-22. Nisan
pogrom = periodicky se objevující výbuch masového násilí na židovském obyvatelstvu
Purim = Svátek losů, 14. Adar (nebo 14. Vaadar)
Rabín, rav = duchovní představitel židovské obce, který musí projít speciálním studiem, rozhoduje v záležitostech náboženského práva, působí jako duchovní rádce, učitel a vychovatel
Roš-ha-šana = Nový rok (1. a 2. Tišri)
Roš chodeš = ( hlava měsíce) první den měsíce připadající na novoluní
sefardi = Židé obývající původně Pyrenejský poloostrov a Středomoří
seudot = šabatová hostina
Simchat Tóra = (radost z Tóry), 23. Tišri
sionismus = snaha založit židovský stát na území Palestiny, zakladatel Theodor Herzl
Sivan = třetí měsíc židov. lunárního roku (přibl. květen-červen)
suka = provizorní přístřešek, stan
Sukot = Svátek stánků, sedmidenní poutnický svátek (15.-23. Tišri)
synagoga = modlitebna a shromaždiště pro veřejné jednání židovské obce
šames = pomocník, sluha
Šavuot = Svátek týdnů, slaví se 6. a 7. Sivanu
šochet = specielně školený odborník na rituální porážku zvířat
Tevet = desátý měsíc židovského lunárního kalendáře (přibl. prosinec-leden)
Šabat = svátek, jímž je přerušen každého sedmého dne běh pracovních dní, příznačný je pro něj přísný zákaz pracovních činností
šechita = rituálně provedená porážka
Šelomo = Šalamoun
šoa = katastrofa, strašlivé neštěstí, označení pro holocaust
šofar = rituální roh užívaný při svátku Nového roku
talit = obdélníkový modlitební plášť s rituálními třásněmi na všech čtyřech cípech často s modrými nebo černými pruhy z hedvábí nebo vlny v předepsané velikosti
Talmud = podrobný komentář k věroučným spisům judaismu
tefilin, též tfilin = kožená pouzdra obsahující na pergamenu ručně psané verše z Tóry, která si dospělí muži před modlitbou navíjejí a připevňují na levou ruku a na čelo
Tišri = sedmý měsíc židovského lunárního roku (přibl. září-říjen)
Tóra = Pět knih Mojžíšových, zdroj judaistické věrouky
Vaadar = přestupný měsíc vkládaný 7x během devatenáctiletého cyklu (únor-březen)
zelóti = horlivci, nejradikálnější bojovníci v protiřímském židovském povstání, tzv. Židovské válce (66-73 n.l.)


Bar micva - bat micva
"Syn příkazu - dcera příkazu".
Znamená každého dospělého muže/ženu, který(á) je povinen (povinna) plnit všechna přikázání a povinnosti.
Od raného středověku se koná slavnostní náboženský obřad, při němž je chlapec o prvním šabatu po svých 13. narozeninách nebo dívka po svých 12. narozeninách uveden (uvedena) do věku, kdy je povinen dodržovat Boží zákony. Obvykle se koná v synagoze a chlapec je při něm vyvolán, aby předčítal z Tóry a obdrží t'filin. Dívky bývají seznámeny se židovskými zákony a tradicemi.
Micva
"Přikázání", které je Žid (bar-micva) povinen dodržovat. Hovorově - každý dobrý skutek.
Podle talmudické tradice existuje celkem 613 přikázání - micvot a z nich 248 kladných ("micvot ase" - konej) a 365 záporných ("micvot lo ta'ase" - nekonej). Celkový počet odpovídá počtu výběžků lidského těla. Po zničení Chrámu se jejich počet snížil a dnes je použitelných celkem 270 micvot: 48 kladných a 222 záporných.

T'filin
Od heb. slova "tefila" - modlitba.
Modlitební kožené řemínky a krabičky obsahující čtyři ručně psané biblické pasáže (Ex 13, 1 - 10; 11 - 16; Dt 6, 4 - 9; 11, 13 - 21), které se upevňují na hlavu - doprostřed čela - a na paži (podle příkazu v Ex 13, 19; 16; Dt 6, 8; 11, ). Dospělý muž (bar-micva) je povinen navlékat t'filin každý den při ranní bohoslužbě.

Mezuza
"Veřeje".
Schránka upevňovaná na veřeje vstupu do židovské domácnosti, ve které jsou na pergamenu napsané verše z Tóry: Dt 6, 4-9; Dt 11, 13-21 (první verše Š'ma), na zadní straně výraz Šadaj - Všemohoucí. Mít mezuzu je jednou z micvot. Zbožní Židé ji symbolicky políbí pokaždé, když prochází dveřmi.
Menora
Sedmiramenný svícen, symbol judaismu a státu Izrael.
Mikve
"Sebrání, shromáždění" - vody.
Rituální lázeň nezbytná pro každou židovskou obec. Voda musí pocházet z přirozeného zdroje a množství vody (762 litrů) musí být udržováno podle předepsaných pravidel. Muži se mají rituálně omývat (a to úplným ponořením do vody) před každým šabatem, ženy pak po skončení svého menstruačního cyklu, před svatbou a po porodu. Dnes dodržují přísné předpisy jen Chasidé a velmi zbožní Židé, kteří se do mikve ponořují také před svátky a Jom Kipurem.

Kadiš
Aramejsky "svatý".
Chvalozpěv, který se pronáší v synagoze při předepsaných příležitostech (např. "Kadiš šalem" - celý kadiš se pronáší v závěru každé bohoslužby; "Chaci kadiš" - poloviční kadiš se odříkává po každé části bohoslužby atd.), v domě zemřelého ("Kadiš jatom" - kadiš sirotků, který pronáší truchlící každý den během doby smutku a potom o každém jarcajtu) a při pohřbu (Kadiš jatom odříkávají pozůstalí mužského pohlaví).

Trejfe
"Roztrhané".
Rituálně "nečistá" potravina, nečisté nádobí a pod. Opak košer.

Zdroj:

http://www.fp.vslib.cz/kfl/materialy/KK2/%8Eid%E9%20a%20jejich%20kultura.doc
http://www.holocaust.cz/cz2/resources/dict/dict