Do svých sklepů, zahrádek a dvorků láká padesát zdejších vinařů. Je už na každém, jakou trasu si zvolí. Po zaplacení vstupného dostane od pořadatelů mapku, propisku, skleničku na víno a kapsičku kolem krku, do které si může pohárek odložit. Nic víc ani není potřeba a vinná turistika může začít. „Základní myšlenka je strašně jednoduchá. Mezi vinaři se tu navzájem známe, navštěvujeme se a degustujeme. A to jsme chtěli umožnit i jiným lidem," říká jeden z organizátorů akce Stanislav Hrabal.

Podle Hrabala se během akce vypije kolem deseti tisíc lahví. Největší část zaujímá veltlín zelený. „Je to základní odrůda, kterou ve Velkých Bílovicích pěstujeme. Máme tu asi deset druhů veltlínů. Třeba citrónový nebo pepřový. Veltlín se hodí ke každému jídlu. Letos mi však nejvíce chutná loňský ryzlink vlašský. Ten je luxusní," myslí si. S Hrabalem souhlasí i jeho soused Josef Svoboda. Ten je ředitelem vinařství Habánské sklepy na okraji města. „Každý milovník vína časem odhalí kouzlo veltlínu nebo ryzlinku vlašského. Mají totiž jemnější vůni, ne tak silně aromatickou jako třeba tramín, sauvignon nebo irsai," tvrdí.

Názory na nejlepší vzorek se mezi návštěvníky přirozeně různí. Třeba čtyřiačtyřice­tiletou Šárku Štarmanovou z Litoměřicka nejvíce zaujal muškát moravský. „Příliš voňavá vína moc nemusím, ale v tomhle vínu se nádherně snoubí vůně s chutí. Je určitě poznat, že loňský ročník je poznamenaný suchým létem. Vína mají hodně cukru a málo kyselinek," hodnotí. Už prý ani nepočítá, kolik vzorků stihla ochutnat. „Mám za sebou asi třicet sklepů. Zajímavá vína si ale poznamenávám," vysvětluje Štarmanová, která se na akci vydala již potřetí.

Na jednom z dvorků vyhrává cimbálová muzika pod taktovkou Aleše Smutného. „Máme svůj vlastní repertoár, ale hrajeme i na přání. Dneska určitě zazní třeba Po kalíšku, Takú som si frajárečku zamiloval, Pil jsem včera, pijem dneskaj nebo různé verbuňky," říká Smutný. V tu chvíli na dvůr přichází další skupina ochutnávačů. I oni se dočkají podívané, která je specialitou čtyřletého vnuka místního vinaře. Ten totiž dokáže otevřít láhev vína efektním useknutím hrdla opravdovou šavlí.

Když se ohlásí hlad, není problém to vyřešit. K vínu samozřejmě nesmí chybět chleba se škvarkovou pomazánkou, který podávají téměř ve všech sklepech. Dva nejvzdálenější z nich dělí tři a půl kilometru. Po cestě lze vybírat z bramboráků, frgálů, langošů, halušek, palačinek či klobásků. Také prase se otáčí na rožni. „Pokud snad někdo degustování přežene, nevadí. Ráno ho čeká vyprošťovací polévka, která je v ceně," ujišťuje Hrabal.

Návštěvníci se v hloučcích trousí od vinařství k vinařství. Ta jsou mnohdy vzdálená stovky metrů. Na krku se jim pohupuje kapsička s pohárkem. „Přesouvám se zásadně pěšky, protože mi to nevadí. Alespoň se trochu vydýchám na čerstvém vzduchu," říká pětapadesátiletý František Kmínek z Kozmic na Opavsku. Od rozkvetlého sadu meruněk vane vůně znamenající jaro. Někteří shlíží na sousední nekonečné řady vinic z povozů taženými koňmi, kde s gustem popíjejí. Komu nevyhovuje ani jeden zmíněný způsob přepravy, může se svézt speciálně vypravenými autobusy, které návštěvníky akce rozmisťují po obci několikrát za hodinu.

O největší ochutnávce vín letošního roku u nás vědí i v zahraničí. „Z cizinců sem jezdí hlavně Poláci, třeba z Katowic. Ti dřív byli zvyklí na podobné podniky jezdit do Rakouska, ale pak zjistili, že tady je víno lepší. Navíc se tu i snadněji domluví," říká Hrabal. Zároveň je rád, že i vzhledem k neustále narůstajícímu počtu účastníků nedochází ve Velkých Bílovicích k žádným tlačenicím.