Věrné makety pak slouží nejen jako ukázka zajímavé architektury a historie, ale také jako nevšední hračka pro jeho vnoučata a jejich kamarády.
„Miniatury jsem začal tvořit teprve v roce 2004. Jsem už šest let kronikářem Podivína. Nejdříve jsem vytvořil podivínskou věž a následně jsem k ní také udělal celý tamní historický areál. Takže nechybí například fara či radnice,“ líčí Hasilík své začátky. Přitom je jeho koníčkem spíše fotografování a mapování historie.
„První miniatury měly mezi lidmi úspěch. Takže když pak podivínská škola slavila výročí, připravil jsem na výstavu i maketu její budovy,“ vzpomíná na své začátky kronikář Hasilík.
A když už se pustil do památek v katastru města, nesměl vynechat Janohrad. „Miniatury dělám z překližky a kartonu. Památku si nejdřív vyfotím a rozměry pak změřím. Podle toho si pak zvolím měřítko. Plány totiž většinou k těmto budovám či stavbám už nejsou,“ vysvětluje postup tvorby, která mu zabere i několik měsíců práce. Jak dodává, záleží totiž na tom, kolik tomu člověk věnuje volného času.
V nejbližší době se vitální kronikář chce zaměřit na historické podivínské nádraží. Památky Lichtenštejnů jej však až tak nelákají. „Spíš se zaměřuju na Podivín, který dobře znám,“ uvádí.
Miniatura Janohradu navíc slouží i jako hračka. „Udělal jsem jej tak, aby si s ním mohly hrát děti. Rozměry má asi metr krát metr. K tomu jsem udělal i několik plastových postaviček,“ chlubí se zajímavým dárkem pro svá vnoučata. Ale ta si prý vždycky přivedou i své kamarády.
„Chtěl bych pak všechny ty miniatury někde vystavit, když bude vhodná příležitost. Aby i děti měly představu, jak některé podivínské památky či domy vypadají,“ říká.
„Všechny poznatky nutné ke stavbě maket jsem našel v sobě. Už když mi bylo pět let, udělal jsem si doma rotundu. A už to ve mně zůstalo. Hlavně mě to vždycky hrozně bavilo,“ usmívá se.