V čele Hustopečí stál Jiří Teplý osm let. V současné době zastává na radnici neuvolněnou funkci místostarosty pro víno a podílí se na pořádání nejrůznějších vinařských akcí ve městě. Proslul také recesistickým sporem o kvasinku vinnou s prezidentem Kraví hory Václavem Petráskem. Jiří Teplý vystudoval Stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně, je ženatý a má dvě dcery. A zrovna dnes slaví sedmdesáté narozeniny.

Narodil jste se v Hodoníně. Jak jste se dostal do Hustopečí?
Tehdy bylo nařízení, že všichni studenti museli po škole nastoupit tam, kde je pracující lid potřeboval. Dostal jsem příkaz jít do Hustopečí do Mostárny, kam jsem šel ale nerad. Říkal jsem si, že tam zůstanu jen ty povinné tři měsíce a pak půjdu do Brna. V Hustopečích mi ale dali ochutnat dobrého tamního vína a najednou se má přesvědčení začala lámat. Pak jsem se náhle oženil, potřeboval jsem tedy byt a v Brně by to byl problém a v Hustopečích jsem ho získal. Pracoval jsem tam pak přes třicet let.

Nemrzí vás osud Mostárny? Kdysi to byl dominantní podnik na Hustopečsku, dnes už to tak není.
Byl to jeden z největších výrobců ocelových konstrukcí v republice. Pak jej Ostraváci vytunelovali a podnik šel do konkurzu. Pro nového majitele už nebylo hlavní vyrábět ocelové konstrukce, zanechal tam jen malou část výroby. Něco také pronajal. Ale buďme rádi, že pořád zaměstnává lidi.

Do politiky jste se dostal hned po revoluci?
Když přišla devadesátá léta, tak jsme založili Občanské fórum v Hustopečích. Začali mě přemlouvat, abych šel na radnici. Byl jsem nejprve v městské radě. Pak jsem se ucházel i o post starosty, takže jsem dvě volební období až do penze pracoval jako starosta.

Jak vzpomínáte na období starostování? Chtěl byste se jím znovu stát?
Bylo to období, kdy člověk měl z mnoha věcí radost, ale také starosti a problémy. Vrátit se jen proto, že si vzpomínám na ty dobré, by nestačilo. Kdybych byl mladší, tak bych řekl, že bych proti tomu nebyl. Ale roky se vrátit nedají.

Zastáváte neuvolněnou funkci místostarosty pro víno. Měl jste k vínu vztah od mládí?
Jako člověk z Hodonína a posléze z Brna jsem o víně moc nevěděl. Až v Hustopečích jsem vysadil vinohrad, pak i druhý. V sedmdesátých letech jsem postavil i sklep.

Jaká je náplň vaší práce?
K vínu jsem postupně získal velmi úzký vztah. Ne jako konzument, ale jako organizátor různých vinařských akcí. Dneska pořádáme velmi úspěšné Burčákové slavnosti. Na konec listopadu připravujeme Světový festival vín, na němž budou k ochutnání vína, ke kterým se lidé normálně nedostanou. Například z Jižní Ameriky, Austrálie nebo z jiných částí Evropy od předních pěstitelů. Cílem ale je, abychom ukázali, že se naše moravská vína ve světě neztratí.

Jaké máte plány do nejbližší budoucnosti?
Na letošní Burčákové slavnosti chystáme novinku. Burčák se už nebude pít z plastových kelímků, ale z keramických pohárků. Také dáváme dohromady taštičku na krk, aby nemuseli vinaři, když už budou unavenější, pohárky držet v ruce. Jednáme také o dotacích na tyto aktivity. Takže i když je to až v říjnu, máme práce dost.

Stál jste také u zrodu Burčákové unie. V jaké je to dnes fázi, hlásí se vám starostové z jiných obcí?
Je nás asi už pětačtyřicet obcí. Letos mi dokonce i stouply slzy do očí. Asi před měsícem se mi ozval starosta z Benátek nad Jizerou a sháněl kontakt na radnici v Benátkách nad Bečvou, kde byly velké povodně. Když jsem se zeptal, proč ho potřebuje, řekl mi, že jsou stejně jako oni členy Burčákové unie a chtějí jim darovat padesát tisíc. Jen proto, že se jmenují stejně.

Jste také známý jako sběratel kaktusů. Kolik jich doma máte?
Začal jsem je sbírat ještě na vysoké škole. Měl jsem je různě po oknech, pak i v práci. Dneska mám za domem dva ary zahrádky, takže jsem si postavil skleník, kde jich mám tři sta. A když vám pak vykvete pět set květů, tak je to něco neobvyklého.

Máte i jiné koníčky?
Jezdil jsem hodně na kole, ale začala mě bolet ramena, takže cestuji jen po blízkém okolí. Například jsme putovali krajem André. Hrával jsem i na housle, ale přestal jsem jednadvacátého srpna 1968. Měli jsme asi dvanáctičlenný smyčcový orchestr. Když přijela Rudá armáda, náš vedoucí nám tehdy řekl: Pánové, končíme, nebudu vás připravovat na to, abychom hráli na Stalinových oslavách a podobně. Takže jsem housle pověsil na hřebík a později je dal vnučce.

Proslul jste také recesistickým sporem o kvasinku vinnou. Chystáte zase něco podobného?
Chystáme se založit podzemní vojsko. Zatím ale hledáme velitele. Pozemní jsou všude. Podzemní průzkum je velmi důležitý, abychom nechodili do sklepů, kde třeba není dobré víno.

ELIŠKA WINDOVÁ
MICHAL ŠUPÁLEK