Jak se vám daří?
Super. Na jihu Moravy je byznys přes zimu trochu jiný než v sezoně, ale že bychom nebyli obsazení, říct nemůžeme. Chystáme nyní mnoho menších večírků. Bude veselo až do Silvestra. Stěžovat si nemohu ani v rodinném životě. Děti jsou zdravé, poslouchají… Syn se dobře učí, má jedničky i z českého jazyka, což je super.

Ptám se, protože když jsme spolu mluvili naposledy, zaznělo, že jste si Mikulov zamiloval. Teď mě zajímá, jestli je to láska bouřlivá a krátkodobá, nebo ta celoživotní?
Celoživotní. Už jsem dost starý na to, abych to uměl rozeznat. Kdyby mi bylo dvacet, bylo by to asi jiné. Mám ale čtyřicet, procestoval jsem mnoho větších a menších měst. Když jsem sháněl bydlení pro rodinu, nic mě tak neoslovilo jako Mikulov. Když jsem tam přišel poprvé, byla to láska na první pohled.

Co vám udělá větší radost: dobré jídlo, nebo pohled na Svatý kopeček?
Myslíte dobré jídlo, když ho uvařím nebo když ho jím?

Teď jste mě trochu dostal. Vlastně na tom asi nezáleží.
Větší radost mám, když jídlo uvařím a všem chutná. Asi tedy víc, než když se podívám na Svatý kopeček.

Využívá Mikulov svůj potenciál?
Jsou tu možná malé nedostatky. Chybí třeba dobrý klub nebo diskotéka. Co se týká gastronomie, ta směřuje dobrým směrem. Ještě před pěti lety to na takové úrovni nebylo.

Na to se chci zeptat. Jaká je úroveň gastronomie v Mikulově, nebo vůbec na Břeclavsku? Mimo jiné totiž „dohlížíte“ i na restauraci v Břeclavi.
Břeclav i Mikulov jsou malá města, která nemohou konkurovat třeba Brnu. Tam je výběr daleko větší. Najít tam můžete luxusní i špatné restaurace. Ty první by se zřejmě v menších městech ani neuživily.

K tomu, abych se dobře najedl, ale nemusím odjet z Břeclavska, ne?
To určitě ne.

Upřímně. Jezdí lidé do Tanzbergu, nebo za Marcelem Ihnačákem? Zajímá mě, jestli na zákazníky platí vaše jméno.
Jméno určitě funguje, ale… Nelze spoléhat jen na to. Nutná je kvalita. U jídla i obsluhy. Když se z hostů mají stát štamgasti, kvalita je na prvním mstě.

A máte štamgasty?
Máme. Někteří jsou dokonce ze Slovenska. Nevadím jim ujet ani sto kilometrů, dorazí klidně dvakrát za týden.

To už je slušná vizitka. Kdy jste vlastně naposledy vařil?
Před chvilkou.

Nemyslím pro rodinu, ale v restauraci.
Vzhledem k tomu, že se mi konečně podařilo vybudovat kvalitní tým kuchařů, jsem za sporákem jen zřídka. Doma si to ale užívám. Vaření tam mám na starosti odjakživa já. Kromě snídaně.

Lze na Břeclavsku sehnat kvalitní kuchaře, nebo je třeba sáhnout za hranice regionu?
Je to jako v každém řemesle. Těch kvalitních je čím dál méně. S těmi, kteří mají praxi deset dvacet let, jsou daleko menší problémy než s těmi po škole. Mladým by neuškodilo mít v sobě větší pokoru. Bez praxe by měli vědět, že je potřeba se učit a teprve potom si říct o větší peníze. Momentálně to funguje naopak.

Kolik dobrých kuchařů vychází ze škol?
Jeden z deseti?

To je špatně, ne?
Je. Bohužel o tuto práci nemá mnoho mladých zájem.

Není gastronomie naopak na vzestupu?
Gastronomie možná ano, ale práce kuchaře není až tak moderní jako třeba IT.

Jaký jste šéf?
Spravedlivý.

Znamená to i přísný?
Řekl bych, že to ke spravedlnosti patří.

Snažíte se i o osvětu mezi lidmi? Myslíte jako…
…myslím, jako aby když přijdou do restaurace, nesáhli hned po smaženém sýru. Takové jídlo ani neděláme. Jednou za rok máme sice nabídku tradičních moravských specialit, ale to je krátkodobé. Zaměřujeme se hlavně na středomořskou kuchyni. Rizota, domácí těstoviny, maso a ryby na grilu s jednoduchými omáčkami, zeleninové přílohy. Je to daleko zdravější než tradiční české a slovenské speciality postavené na mouce a slanině.

Co je místní největší kuchařský nešvar? Je to třeba právě zahušťování moukou?
Jde o jednu z nejhorších věcí, ale už jsem to dlouho neviděl. To když vidím, otvírá se mi v kapse nožík.

Takového kuchaře byste si do kuchyně nevzal?
Je více věcí, které mi vadí. Nesnáším, když někdo pořádně neumyje suroviny. Vezme třeba rajčata a rovnou je nakrájí a hodí do salátu. V minulosti jsem za to vyhodil dva kuchaře.

Vystupoval jste v reklamě jednoho obchodního řetězce. Chystáte se v televizi nějaký způsobem pokračovat?
Vařím v televizi asi tři roky. Mám tam svůj pořad.

V České republice?
Na Slovensku. Dávají to skoro každý den.

Díváte se na sebe?
Ani ne. Moc o to nestojím. Kdo se na sebe dívá rád?

Jaké jsou reakce?
Nepostřehl jsem žádné negativní komentáře, takže se asi lidi přetvařují, nebo je to možná dobré. Snažím se soustředit na recepty, než na to, jak vypadám, nebo co říkám. Nedělám moc tradičních věcí jako jsou boloňské špagety nebo lasagne. K jídlu přistupuju s kreativitou, aby recepty lidi inspirovaly.

I lasagne se dají dělat inovativně.
Všechno lze dělat inovativně, ale je třeba mít trochu kreativní vlohy.

Při pouštění televize také často natrefím na pořady o vaření, kterých je opravdu spousta. Daří se v nich držet vyšší kvalitu?
Pár show jsem viděl. Každý má svůj styl. Jde o to, aby si lidé dokázali vybrat.

Nenarazil jste tedy na obrazovce na kuchaře, u něhož byste nechápal, co tam dělá?
Takhle to nemám. Nikomu nezávidím, ani ho neřeším, jak je zvykem na Slovensku. Dávám od toho ruce pryč. Vždy je totiž možnost tu televizi vypnout.

Vydal jste několik kuchařek. Chystáte další?
Teď na Slovensku vyšla další kniha, která se věnuje vaření s dětmi. Je k tomu i televizní spot. Zapojil jsem do tohoi vlastní děti. Celé si užívaly, minimálně budou mít pěknou památku. Postupně chystám další osobní knihu. Tomu se chci věnovat více než vystupování v televizi.

Budete mít v dceři nebo synovi kuchařského pokračovatele?
Chtěl bych. Syn asi ne, protože je celý mamka. (úsměv) Mají stejný výběr jídla. Nejí maso. Mnoho věcí, které ani neochutnal, nechce. Dcera je zase spíš po mně.

Co vůbec říkáte na současný trend vegetariánství a veganství?
Je to dobře. Aspoň se ušetří zvířata. Kdybychom všichni jedli denně maso, asi bychom ani tolik zvířat nezvládli dochovat. Dávám přednost zelenině. Maso je u nás doma asi dvakrát týdně. Děláme spíš polévky, rizota a těstoviny. Je to levnější i zdravější, co si budeme povídat.