Jedí Vietnamci psy? I na takovou otázku v pondělí na mikulovském gymnáziu odpovídala Eva Vernerová z Univerzity Palackého v Olomouci. O národnostních rozdílech po její přednášce z cest po Vietnamu poutavě povyprávěla studentka Dang Vu Bich Thao z Mikulova. V Česku žije s rodinou od svých tří let.

„Rodiče mi vždycky říkají, že když jsem ve škole, tak si můžu mluvit česky, ale když jsem doma, tak budu prostě mluvit vietnamsky,“ prozradila třeba devatenáctile­tá dívka.

Naprosto bezchybnou češtinou přiznala, že je už hodně ovlivněná českou komunitou. „Zajímavý je pohled mladých Vietnamců, kteří vyrůstají v jiných zemích. Třeba tady jsou hodně počeštělí, takže se cítí spíš jako Češi. Rodičům se to však bojí říct, protože by je za to pokárali,“ vysvětlila studentka.

Když před dvěma lety jela s rodiči do své rodné země, trochu se bála. „Znala jsem to tam jen z internetu a vyprávění rodičů. Nevěděla jsem, co od toho mám očekávat. Zpočátku jsem byla trochu v šoku. Nečekala jsem, že je tam až tolik lidí. Tady je to takové komornější,“ usmála se sympatická středoškolačka, které kamarádi říkají Tajka.

Jak popsala, byl to pro ni hodně zvláštní pocit, když se naráz ocitla mezi lidmi, kteří byli stejní jako ona. Alespoň po vzhledové stránce. „Po stránce mých názorů jsem se cítila tak trošku jiná,“ přiznala.

Taťka si nestěžuje

Návštěvníky přednášky o Vietnamu a diskuze na česko-vietnamské vztahy také zajímalo, zda se v Česku setkala s diskriminací. Jak uvedla, s horším projevem nesnášenlivosti to bylo snad jen jednou. „Když někdo slovně útočí, jsou to takoví, kteří se nemají na co upnout,“ zdůraznila Thao. Vzápětí se usmála se slovy: „Češi jsou přátelští.“ A jak její rodina? „Třeba taťka si nestěžuje, má tady spoustu kamarádů,“ svěřila se.

„S Tajkou se známe od školky. Naučila se hned dobře česky. Je moc fajn,“ uvedla spolužačka vietnamské dívky Eva Mrenicová. „Nepamatuji si, že by kvůli tomu, že je odjinud, byl nějaký problém,“ přikyvovala i další studentka Hana Novotná.

Obě dívky si snad jen všimly, že vietnamská společnost žijící u nás je uzavřenější, co se týče smíšeného manželství. Takové páry je na Břeclavsku vidět jen velmi zřídka.

Snímky zachycují kulturu a běžný život ve Vietnamu.

Rozdílů mezi oběma národy je samozřejmě hodně. Při svém tříměsíčním cestováním po zemi, která je rozlohou čtyřikrát větší než Česká republika, to zjistila i Eva Vernerová, která se o své zážitky podělila se studenty a kantory mikulovského gymnázia. Do Vietnamu se vydala za zdravotnickým projektem.

Zaujala ji tamní kultura založená na smlouvání. „Lidé tam potřebují mluvit. Jako Čech tohle nejsem schopná pochopit. Musela jsem na tu hru přistoupit. Musím říct, že mě to pak bavilo,“ svěřila se.

Do přednášky nakonec po úvaze zařadila i fotografii upečeného psa. „Psí maso je pro většinu Vietnamců nedosažitelné,“ překvapila mnohé přesvědčené Čechy. Na maso putuje jen speciální chovný druh psů. Vietnamci jedí ve větší míře kuřata a vepřové maso. S chutí si dají i kobru.