Byl voják. Letec. Válečný hrdina a velký vzor pro své nástupce. Generálporučík František Peřina byl velká osobnost. Zemřel před pěti lety v pokročilém věku. Sobotní vzpomínková akce pořádaná v rodné obci k jeho nedožitým stým narozeninám tedy musela být velkolepá.

„Často s nasazením vlastního života bojoval za naši svobodu a další existenci českého národa a následně nesklonil hlavu ani před totalitní mocí poválečného komunistického režimu v Československu,“ pomalu končí svůj proslov na hřbitově v Morkůvkách jihomoravský hejtman Michal Hašek.

Desítky lidí na hřbitově ani nedutají. Všude samá uniforma. Jeden proslov střídá další. Když zahraje státní hymna, na chvíli přestanu stát v pozoru. Rychle mačkám spoušť fotoaparátu. Nad hroby se totiž mihnou na generálovu počest dvě stíhačky. Hodně silný moment.

„Jeho neteř, která v Morkůvkách žije, je sousedka mého syna. Já mám od něj i knížku Generál nebe,“ svěřuje se na cestě po hřbitovních schodech důchodkyně Lýdie Oudová. Generála si pamatuje ještě jako čtyřleté děvče. „Tady vždycky letěl a snesl se až na silnici. Křičeli jsme: Peřina, Peřina, a utíkali za letadlem,“ vzpomíná.

„Taky si ho pamatuji jako dítě. Když letěl, tak jsme řvali: Strýc Peřina letí. To nebyl žádný voják, ale strýc Peřina,“ dodává starší žena po jejím boku Lýdie Kinclová.

Život se přitom s Peřinou nemazlil. Po těžkých nebeských bojích se do Morkůvek po válce nevrátil nadlouho. Do cesty se mu postavil komunistický režim, který jeho válečnou snahu ve službách 312. peruti královského letectva ve Velké Británii neocenil. Peřina proto Prchl do Kanady, pak do USA. Do vlasti se vrátil až v devadesátých letech. Získal hodnost generálporučík a konečně se mu dostalo uznání. Obdržel Řád bílého lva.

„Pan generál byl úžasně lidský, sršel vtipem. Hodně vzpomínal na své válečné bitvy. Byl to zážitek s ním rozmlouvat,“ říká hustopečský starosta Luboš Kuchynka, který měl tu čest Generála nebe, jak se Františku Peřinovi také přezdívá, několikrát osobně potkat.

„Viděli jsme se ještě na oslavě narozenin v Praze. To bylo takové zvláštní setkání, protože přímo na oslavě jeho ženu odvezla sanitka do nemocnice. Za několik dnů zemřela a o několik týdnů později zemřel i pan generál,“ líčí Kuchynka poslední setkání s válečným hrdinou.

„S panem generálem to bylo vždycky zajímavé. To byl člověk, který uměl velice pěkně vykládat a dokázal lidi kolem sebe pobavit poutavým vyprávěním. Nebyl postavou veliký, ale veliký srdcem,“ říká k jeho osobě starosta Morkůvek Jaroslav Kališ. A přidává veselou historiku. „Měl třiadevadesát let. Řekl, že už asi do Morkůvek nepřijede, tak že by promluvil k lidem do rozhlasu. Šel jsem s ním, přišel, sedl si a říká: Tak a je to v háji, protože nemám brýle. Odložil papír a skoro tři čtvrtě hodiny poutavě mluvil,“ usmívá se.