„Nejdřív jsme prodejní výstavu pořádali v dělnickém domě. Jelikož o to byl čím dál větší zájem, tak jsme museli zvětšit prostory. A vyhovoval nám právě kulturní dům,“ vysvětluje u vstupních dveří do entomologického ráje organizátor prodejní výstavy Josef Holomek z občanského sdružení Polyxena.

Po krátkém rozhovoru mířím ke stolům, kde mají prodejci na stolech rozdělané krabice s motýly a nejrůznější havětí. Jsem jako v Jiříkově vidění. U jednoho stolu stojí jeden prošpendlený motýl dvě eura, vedle je zase tropický exemplář za tisícovku. Jsou tu motýli z Thajska, Malajsie, Vietnamu či Ekvádoru. Ještě víc mě ale zaujali velcí brouci. Zejména jeden, který vyšel v přepočtu téměř na deset tisíc korun. Zajímavá investice.

Jako laik samozřejmě nemůžu všechnu tu krásu docenit. Říkám si, že jen všichni motýli v sále vyjdou na desítky, možná i stovky tisíc. Takže celkem drahý koníček, pokud chce mít někdo doma pořádnou sbírku.

Jenže jak pro koho. Sběratel motýlů Jaroslav Ciprys z Lanžhota mě vyvádí z omylu. Doma má asi sedmdesát krabic s motýly. V každé je od padesáti do dvou stovek vypreparovaných krasavců.

Hlavně přes léto věnuje tomuto koníčku svůj veškerý volný čas. Neobjíždí jen výstavy, ale motýly sám chytá venku. „Většinou jsem na ně chodil tady u nás, ale bohužel v okolí sta kilometrů už není co chytat, takže už vyjíždím na Slovensko,“ líčí. V okolí Břeclavi je podle něj asi sto druhů motýlů.

Je zajímavé, že denních motýlů je jen hrstka. Z 3500 druhů ve střední Evropě je asi 180 denních a zbytek tvoří noční motýli. Ciprys je proto chodí chytat většinou v noci. „Pokud by člověk nemusel chodit do práce, tak je to pohoda,“ usmívá se.

K chytání a preparaci motýlů jej přivedl v dětství kamarád. Na svou současnou sbírku, kterou dal za desítky let dohromady, má ve svém rodinném domku vyhrazenou jednu místnost. A jak říká, rodina mu jeho koníček toleruje.