„S ostatními jsme toho kamaráda jako děti otravovaly, aby nám své úlovky ukázal. A pak jsem si to chtěl taky zkusit. To on mě učil, jak je rozpoznávat. Dnes už mám doma osm set padesát motýlů," ukazuje s úsměvem Jaroslav Ciprys .

Největší kousek, který vlastní, má patnáct centimetrů. Jedná se o nočního motýla martináče hrušňového. Je to největší středoevropský mo­týl.

„Nejvíc si cením sedm centimetrů velkého lišaje vinného, protože k nám migruje ze Středomoří. Konkrétně ze severní Afriky. Narazil jsem na něj ve vedlejší ulici. Na zdi," popisuje svůj oblíbený úlovek sběratel s tím, že zavlečené druhy nepřežijí naši zimu.

Zaměřuje se hlavně na střední Evropu, kde žije dva a půl tisíce druhů motýlů. Z toho je ale jen šest procent těch denních. Zbytek je nočních – laicky řečeno můr.

„Můra jako můra není můra, ale noční motýl. Jde o lidové označení, které se hodně používá," potvrzuje třiapadesátile­tý muž.

Nejlepší období pro lov je podle něj od března až do listopadu. Denní motýly loví klasicky do síťky jako ve Vinnetouovi. Ale noční chytá jen díky speciální výbojce, kterou osvětluje bílou plachtu.

„Já používám dederon, ale záclona je ještě lepší, víc propouští světlo. To je totiž přitahuje," popisuje sběratel.

Už tři roky jezdí za hmyzem do Maďarska. Jinak chytá třeba v českých horách i jižních Čechách. Často zajíždí také na Slovensko. „Hodně druhů mám tady z okolí v okruhu padesáti kilometrů – z Pouzdřan, Chřibů i slovenského Záhoří. Motýli se tam vyskytují v lesích, na loukách i ve stepích," jmenuje muž s nevšedním koníčkem.

Teď už se zaměřuje spíš na noční druhy. Ty „lepší" se podle jeho zkušeností vyskytují zejména v národních parcích a rezervacích.

Sbírka v šatních skříních

„Usušeným motýlům vadí hlavně světlo, například zelené barvy jsou za rok úplně bílé. Ale i vlhko, protože chytají plísně a pak prach," objasňuje muž důvod, proč svou sbírku zavírá do dvou šatních skříní. Uchovává je tam vysušené v krabičkách s víkem a dezinfekcí proti parazitům, kteří by hmyz mohli napadnout.

„Motýly nejprve omámím chloroformem a pak je usmrcuji čpavkem. Ještě začerstva je musím vypreparovat neboli natáhnout na napínadlech. Musí pořádně uschnout, a to je všechno," říká skromně Lanžhotčan, který si napínadla, krabičky i další pomůcky vyrábí sám.

Jak dlouho motýl schne, to záleží na jeho velikosti. Někdy týden, někdy i měsíc. Po tolika letech už to poznává pouhým odhadem.

Rozdíly mezi samci a samičkami jsou ve velikosti. Samička je vždy větší. Pak existují také drobné rozdíly v morfologii, žilnatosti křídel, stavbě těla a podobně.

„Není to škodná, jak si mnozí myslí. Motýli jsou užiteční, opilují svými dlouhými sosáky květy, na které menší hmyz nedosáhne," objasňuje přínos motýlů Ciprys.