„Dělal jsem je tradiční technikou pálení keramiky, formou spalování dřeva v uzavřené peci. Tento postup je jiný, než jaký použil pro výrobu originálu tehdejší pračlověk. Ten už ale tehdy dal sošce nějaký tvar, který nese moderní prvky,“ popisuje Jiříček, jakým způsobem sošky vznikaly.

Vypráví o letech strávených v Dolních Věstonicích, kde byla Venuše nalezena. „Naše skupina keramiků si pronajala ve Věstonicích na letní měsíce po dobu několika let starou cihelnu, které se říká kalendář věků. Postavili jsme tam pec a dělali různé věci. Inspiraci pro výrobu jsme brali v místním muzeu. V té době jsem se setkal se soškou, kterou dělala tehdy paní Lančáková do roku 1985,“ vzpomíná šedesátiletý muž.

O jeho působení se skupinou keramiků v Dolních Věstonicích byl velký zájem. „Zajímala se o to tenkrát televize i tisk,“ říká Jiříček s hrdostí a dodává, že o tom tehdy psal i Břeclavský deník.

V současné době však už Venuše nevyrábí. „S výrobou jsem přestal a začal jsem se zaobírat archeoskanzenem, čemuž se věnuji už deset let. Myslím, že je to námětově zajímavější záležitost,“ objasňuje, proč s výrobou přestal.

V době, kdy sošky do muzea dodával, jich vyrobil opravdu spoustu. „Byly jich stovky. Dělal jsem jich i dvě stě pro Ósaku. Je to spoustu hodin práce. Výroba jednoho kusu trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Samozřejmě je nutné udělat nějaké dodělávky, tím pádem je každý kus trochu jiný,“ popisuje keramik a říká, že nakonec jsou sošky velmi podobné originálu. „Jsou na nich i detaily krusty, což jsou různé usazeniny,“ doplňuje popis Jiříček.

Soška Venuše ho na první pohled zaujala tím, jak má propracované ženské tvary. „Je jasné, že tehdejší výrobce musel sošek vyrobit několik, než došel ke konečnému výsledku. Podle mě měla i určitý náznak nohou podle toho, jak je vypracovaná hlava s náznaky účesu. Z důvodu nějakého nárazu chybí asi jeden a půl centimetru a je naštípnutá,“ vysvětluje dlouholetý výrobce Venuší. Podle něj to mohl způsobit i výrobce sošky. Jiříček na to přišel, když se pokoušel zjistit, jak soška před nárazem vypadala.

INFO:

Roku 1925 byla na pahorku nedaleko Dolních Věstonic nalezena soška ženy stará asi dvacet šest tisíc let - proslulá Věstonická venuše. Kolem ní ležely úlomky mamutích kostí a kamenných nástrojů.

Soška Věstonické venuše vznikla (byla vymodelována z hlíny a následně vypálena) v období střední části mladého paleolitu, tedy zhruba před 30-20 000 lety.

Na počátku 20. století (do té doby, než byla objevena Věstonická venuše) se předpokládalo, že lidé žijící v období středního paleolitu, tedy zhruba před 30 - 20 000 lety, neznali keramiku ani způsob její výroby. Objev Venuše tuto domněnku vyvrátil a soška Věstonické venuše je považována za vůbec nejstarší keramickou lidskou sošku na světě.

Od poloviny devatenáctého století se vědcům podařilo objevit asi deset podobných sošek v nejrůznějších nalezištích od Francie až po Rusko. Všechny byly obklopeny kamennými a kostěnými zbraněmi, šperky ze slonoviny a zbytky prehistorických zvířat. Všechny byly nahé nebo polonahé.

Jejich význam si odborníci vysvětlovali různě. Většinou se však shodli v názoru, že jde o práci lovců mamutů. Podle českých archeologů trávily kočovné tlupy v Dolních Věstonicích pravidelně chladnou část roku. Muži vybavení oštěpy se specializovali na lov mamutů a jiné velké zvěře. Účast žen na lovu byla podle většiny odborníků zcela vyloučena.

Zdroj: Internet