Jak vnímáte situaci, kdy na svobodu míří odsouzení lidé?

Nechci říct, že je tím práce soudců znehodnocena, to je asi silné slovo. Dotýká se to ale celého systému, počínají policisty, přes státní zástupce a soudce.

Kolik práce mají kolegové s vyřizováním nutné administrativy?

Je to práce navíc a není jí málo. První den se tomu kolegyně věnovala do jedenácti hodin večer. Pro nás to ale nekončí ani nyní, kdy je třeba se zabývat například obecně prospěšnými pracemi.

Vidíte u kolegů, že cítí amnestii jako znevážení jejich práce?

Ano, vnímají to. Vše co se do případů vložilo jako peníze nebo úsilí, je někde jinde. Není to tak, že by si jen udělali svou práci a tím to pro ně skončilo. Zase se dostanou ke stejným spisům, které procházeli v jednací síni a lidem, které odsoudili. Některé si už při přečtení jména dokáží představit, protože byli odsouzeni opakovaně. Jde o recidivisty, kteří jsou soudu známější.

Takže je možné, že se s nimi uvidí zase.

Vyloučit to nelze. Statistika a zprávy uvádí, že u skupiny lidí taková pravděpodobnost je.

Není to demotivační?

Kdybych mluvil o demotivaci, znamenalo by to, že je něco marného a že někdo něco vzdává. Důležité je, aby se někteří dokázali zapojit do běžného života. Nemají totiž kam jít, nemají zázemí ani peníze. To může vyvolat další trestnou činnost.

Z vašeho pohledu: Využijí čerstvě amnestovaní šanci na svobodě správně?

To je individuální. Kdo byl ve vězení poprvé, může pro něj být účinek dostačující a nebudou se tam chtít vrátit. U některých recidivistů, kteří byli odsouzení třikrát, čtyřikrát asi nelze o nápravě mluvit. Na druhou stranu, kdyby měl někde na ubytovně místnost k žití, měl možnost si vydělat peníze, nebylo by pro něj potřeba, aby se choval protizákonně.

Myslíte si, že je oprávněná jakákoliv obava z příjezdu vězňů zpět domů na Břeclavsko?

Opatrnost je na místě, ale spíš je to otázka prevence. Nemyslím si, že by vězni hromadně dělali problémy. Když už se něco stane, jde o jednotlivé případy. Podle mě není pravděpodobné, že by se něco dělo v Břeclavi.

Upřímně, zaskočila vás amnestie?

Byla to překvapivá zpráva. Otázkou je její rozsah, ale soudy ji musí jen respektovat a udělat svou práci. Je třeba projít všechny spisy a posoudit, zda se na ně amnestie vztahuje. V těchto případech je soudce spíše úředníkem. Když rozhoduje v jednací síni, je v jiné pozici. Teď ale musí respektovat rozhodnutí, které je dáno. Poté se musí vyjádřit státní zástupce a dotyčný, kterého se to týká nejvíce.