Žena před chvíli přišla k zámku Pohansko, aby si společně s vnoučaty připomněla třiadevadesáté výročí vzniku Československa.

„Chtěla jsem přijít už i v minulých letech, ale podařilo se mi to až letos. Trochu mě mrzí, že dnes už mladí lidé ani nevědí, co je osmadvacátý říjen za den. Domnívám se, že ho berou jen jako volno,“ říká Garčicová.

U zámku v té chvíli sálá oheň zhruba dva metry vysoko a skupinka lidí si u plamenů fotí vojáky, kteří do vzduchu vypálili slavnostní salvu.

„Za první republiky se vatra zapalovala ke každému výročí. Tady jsme ji v krátké historii zapálili popáté,“ vypráví Petr Holobrádek v mundúru velitele. Je předsedou břeclavského klubu vojenské historie.

Širší povědomí

Narozdíl od přihlížející ženy tvrdí, že je optimista. Ačkoliv k zámku přišla jen hrstka diváků, věří, že lidé o významu dnešního dne vědí.

„Je to dáno počasím. Když jsme zapalovali vatru poprvé, bylo teplo a lidé tady stáli v krátkém rukávu. Myslím si, že když se bude o výročí více mluvit, vejde do širšího povědomí,“ tvrdí Holobrádek.

Ožehnutá polena už zešedla a lidé mají letos poslední šanci prohlédnout si opevněný bunkr vzor sedmatřicet. Vzdušnou čarou leží jen pár desítek metrů od zámku. „Bunkr byl postavený v létě 1937 jako obrana československé státní hranice. Osádku tvořilo sedm mužů, kteří měli zdržet protivníka na několik dní a získat čas pro zbytek armády kvůli mobilizaci,“ vysvětluje vojenský nadšenec.

Kvůli Mnichovské dohodě však zbraně v bunkru zůstaly navždy němé a tehdejší republika, kterou v roce 1918 spoluzakládal Tomáš Garrigue Masaryk, skončila.