„První část knihy tvoří příspěvky týkající se Kobzíkova dětství a života. Doplňují je ocenění, která získal, ale i další zajímavé doklady, například diplom z lékařské fakulty. Nebo text, když ho stranické orgány zbavily v osmdesátém roce vedení Břeclavanu i s tím, že za něj nemohly najít nikoho, kdo by primášoval tak jako on,“ přiblížil úvodní část knihy emeritní ředitel Státního okresního archivu v Mikulově Emil Kordiovský.

„Použili jsme i texty čtyř lidí, kteří už nežijí – břeclavského básníka Jožo Mikuliče, Rózky Horákové, primáře Krbka a etnografky Zdeňky Jelínkové. Jsou to vlastně gratulace ke Kobzíkovu výročí, jen v případě Jelínkové dopis Lídě Kobzíkové po Jožkově smrti, jak se na něj dívala a jaká je to strašná ztráta pro folklór a Podluží,“ pokračoval.

Právě Kordiovský jako jeden ze spoluautorů knihu coby odpovědný redaktor sestavoval. Z několika desítek příspěvků. Podařilo se je shromáždit díky Ludmile Kobzíkové, Martě Ondráškové a také Františku Blažkovi, současnému primáši Břeclavanu.

„Ve druhé, nejobsáhlejší části najdou čtenáři texty třiačtyřiceti autorů, kteří napsali svoji vlastní vzpomínku na Jožku Kobzíka. Každý příspěvek doplňuje fotografie, kde s ním třeba hrají. Nechybí ani základní informace o autorovi vzpomínky,“ řekl Kordiovský.

Závěrečnou část potom tvoří Kobzíkovy fotografie, které nebylo možné zařadit k jednotlivým vzpomínkám. Nejstarší je z roku 1954, kdy při nácviku na dvoře Lidové školy umění v Břeclavi. Jožka Kobzík verbuje. Kniha vznikala zhruba rok a jejím vydavatelem je občanské sdružení Břeclavan, které ji také nabízí zájemcům ke koupi.

„Můj dojem z knihy je dobrý. Na některé Kobzíkovy přátele jsme sice zapomněli a po uzávěrce se objevily i další fotografie, ale to tak bývá skoro vždycky. Emil Jirman na tom jako grafik odvedl ohromný kus práce. Snažili jsme se text co nejvíc oživit, každý z autorů se například vlastnoručně podepsal,“ popsal muž, který měl na starosti kompletaci knihy.

Jožka Kobzík se narodil 19. března 1929 v Břeclavi, kde také prožil dětství a zamiloval si lidovou hudbu. Po dobu studií na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně hrával v cimbálové muzice Slováckého krúžku v Brně. V roce 1954 založil v rodném městě zprvu cimbálovou muziku, posléze i soubor s tanečníky a zpěváky – Břeclavan. S ním prožil Kobzík neuvěřitelných šestačtyřicet let. Podlužácké umění předvedl nejen po celém tehdejším Československu, ale také téměř ve všech zemích Evropy. Pod jeho vedením získal Břeclavan mnoho ocenění doma i v zahraničí. Zemřel náhle dvacátého října 2000.