„Většinou jich pro ukázky chytneme do deseti hodin večer pět až deset. Já pak pokračuji celou noc. Okroužkuji je, změřím, zvážím a pustím," říká odborník, pro něhož to na Turoldu byla sedmnáctá taková noc.

Spolu s lidmi z Centra ekologické výchovy Pálava se snaží seznámit laiky s životem a ochranou těchto zajímavých tvorů. „Odnaučíme lidi bát se jich. Někdy je to potřeba spíše u dospělých než u dětí," směje se Chytil, který je hlavní profesí ornitolog.

Podle něj k Turoldu v tuto dobu vždy nějací netopýři přiletí. „Hledají se pro páření a shromažďují se tady. Někdy v síti uvízne jeden, jindy desítky," upozorňuje.

V sobotu měl štěstí. Dětem i dospělým předváděl jednoho netopýra za druhým. „V jeskyni žije devatenáct druhů, možná dvacet. Záleží na období. O této noci chytám například netopýra řasnatého, brvitého, vodního, večerního a vrápence malého," vyjmenovává.

Největší z nich je ten večerní, který má rozpětí třicet centimetrů. Tento druh dokáže i kousnout.

A jak se k těmto nočním savcům dostal? „Už na vysoké škole mě k nim přitáhl profesor Geisler, velký odborník. Věnuji se jim asi pětadvacet let. Jsou strašně zajímaví tím, kde žijí, jak se pohybují a orientují," vysvětluje Chytil.

Sám využívá jejich schopnost navigovat se vlastním sluchem podle odrazů zvuku jejich pískotu. Při sledování jejich pohybu. „Proto se dokáží dobře vyhýbat sítím. Slyší je," tvrdí.

Protože je ale umísťuje na již osvědčených místech, vždy nějakého lapí. Těší jej, když chytne netopýra, kterého okroužkoval třeba už před pěti lety. Čas od času se totiž létající savci k Turoldu vrací.