Pondělí dopoledne, něco po půl jedenácté, tři a půl minuty do odjezdu vlaku. Vběhnu do nádražního vestibulu, jakože kupuji jízdenku a metu k dřevěnému přechodu přes koleje. Ale ejhle, dělník mě navádí zpět do podchodu. Jak to? Vždyť ten už měl být ráno uzavřený.

Vezmu to tedy podchodem a smiřuji se s faktem, že vlak prostě nestihnu. To se však mýlím. O pár chvil později stojím na třetím nástupišti, kde několik mužů v reflexních vestách navádí cestující k vlaku, který jsem chtěl také stihnout.

„Čekáme delší dobu, než se má,“ vysvětluje na konci třetího nástupiště přednosta břeclavského železničního uzlu Libor Semorád. Z amplionu se zatím ozývá upozornění, že čtvrtá kolej, z níž má osobní vlak do Brna odjet, se nachází na třetím nástupišti.

„Lidé samozřejmě nadávají. I sprostě. Tohle tady nemělo být, chlapi prostě nestihli vyrobit dřevěný přechod,“ vysvětloval naštvaně Semorád při pohledu kmitající dělníky. „V půl dvanácté uzavřeme podchod a lidi už budou chodit tudy,“ ukazuje na dřevěnou konstrukci se závorou a mužem, který bude lidi pouštět, to aby v kolejišti nedošlo k neštěstí.

Někteří lidé ovšem ignorují hlášení a krátí si cestu přes koleje v místech, kde je to životu nebezpečné. „Některým lidem něco vysvětlovat, to je zbytečné. Řekneme jim to a stejně neposlechnou. Chce to tak týden, než se naučí,“ říká přednosta při pohledu na některé provinilce. „Snad už dnes odpoledne budeme některé vlaky směřovat na zbrusu nové první nástupiště,“ slibuje Semorád.

To už ke správnému přechodu přes koleje míří šestasedmdesátiletý Zdeněk Veselý z Mikulova. „Byl jsem na poliklinice. Mám problémy s nohama,“ oddechuje stařík po několika stech metrech chůze navíc. Vlak mu jede za tři minuty, a tak zvládá s velkým úsilím poslední desítky metrů.

Takřka v půl dvanácté se lidem uzavřel podchod. Další cestující už musejí zvládat několikasetmetrovou trasu k dřevěnému přechodu. Těm prvním se to vůbec nelíbí. „Došli jsme sem podle instrukcí ve vestibulu a cedulí po cestě. Jsou v tom docela zmatky,“ utrousí studentka Gábina Lubová, spěchající na vlak do Valtic.

Hodně naštvaně působí Zdeňka Kováčová, která vede k vlaku svou sedmaosmdesátiletou matku „Babička je špatná na srdce a teď tohle. Je to hrůza. Mají dát aspoň nějakou slevu,“ zlobí se žena. „Vlakem už nepojedu,“ podotýká důchodkyně po jejím boku. Naopak mladý muž, byť o berlích, zvládá cestu bez problémů a na otázku, zda jsou pro něj metry navíc utrpením, kroutí hlavou že ne.

Přečtěte si i předešlé články:

Lidem se prodlouží cesta k vlaku
Břeclavské nádraží: cestujícím nastaly zlé časy
Nádraží vyjde na tři miliardy