„Studio je můj splněný sen. Uvažoval jsem nad ním už delší dobu. Až letos se to pohnulo tím správným směrem. A proč jsem zvolil Slovensko? Nikde v okolí Holíče žádné nahrávací studio není, nejblíž v Dolních Bojanovicích," vysvětluje absolvent brněnské konzervatoře ve hře na trombon.

Ani myšlenka nahrávacího studia v rodném regionu mu ale není cizí. „Už jsem přemýšlel, že jej třeba časem přesunu do Lanžhota. Záleží na vhodných prostorách a dalších věcech. Zatím na Slovensku také učím," podotýká.

Echo Záhorácke štúdio už podle něj navštívily například dechovky, harfistka, cédéčko se tam chystá točit i cimbálka.

Hudební režisér

Prajka se nebrání ani jiným žánrům: rock-popu, jazzu, vážné hudbě či pěveckým sborům. Studio tvoří tři místnosti. Extra velký orchestr se tam však nenasouká. „Chtěl bych na cédéčkách dosáhnout klasického zvuku, takového teplejšího, ne moc ostrého, kterým se před lety pyšnilo brněnské rozhlasové studio. Ten zvuk byl dobrý. I když nahráváme digitálně, chceme se mu přiblížit. Aby všechny nástroje zněly tak, jak mají. Každý z nich potřebuje jiný přístup a takzvaně vychytat zvuk," přibližuje své plány Lanžhotčan.

Spolu s jeho kolegou se při práci ve studiu vzájemně doplňují, on se však cítí nejjistější v hudební režii.

„Zkušenosti nabírám postupně již několik let. Sám mám za sebou řadu natáčení jako muzikant v jiných studiích, hodně poznatků jsem si vzal od zkušeného režiséra Aleše Podařila a zvukového mistra Ludvíka Čihánka," jmenuje své hudební studiové guru Prajka.

Dechovka vs. rock

Mladý muzikant je také úspěšným „baskřídlovákem" v dechové hudbě Skaličané a mistrně ovládá i trombon. Občas si jej do své kapely zavolá i Vlado Kumpan.

Dechovce „dělal" Prajka zvuk na zábavách mnohokrát. Tak jako tam, ani ve studiu to podle něj není žádná hračka. „Vytvořit ten správný celkový zvukový dojem je u dechové hudby mnohdy těžší, než třeba u rockové kapely," srovnává v tomto ohledu žánry Lanžhotčan.